Co místo, to originál. Lovec posedů nefotí nic jiného

„Když se mi začaly hromadit, vznikla z toho taková sběratelská vášeň. S každým dalším kouskem byla sbírka lepší a lepší, což člověka motivuje. Posledních pět let jsem ty fotografie začal brát víc vážně a posedy systematicky vyhledávat,“ říká Jan Holkup.

Ten můj máte?

Poslední dobou už fotograf dost využívá tipy různých lidí. „Dávají mi je na facebook anebo do e-mailu. Pořád se objevují nové unikáty. Někdy mi je doporučují sami myslivci. Teď se chystám fotit velkou cisternu. Z kovové nádrže, která sedí na podstavcích z palet, se zavlažují chmelnice. Mezi podstavci je malinká boudička. Takový posed jsem ještě neviděl.“

Posed v jednom z objektů pěchotní střelnice Kolvín|foto: Jan Holkup,Lovec Posedů

V tvorbě posedů vládne naprostá svoboda. Právě kutilství v jejich tvorbě Holkupa fascinuje. „Každý si je staví po svém, na vlastní nebezpečí. Pokud nějaké normy vzniknou, bude to znamenat konec originálních posedů,“ obává se Holkup.

Některé jenom ze země

Lovec posedů fotí ve volném čase. Ani myslivec není, živí se jako strojní konstruktér. Na některé pochybné konstrukce radši ani nešplhá. „Z posedu jsem nikdy nespadnul. Ale někdy mám strach. Většinou spěchám, abych tam byl kvůli optimálnímu světlu ve správný čas. Jakmile mám vyfoceno, uklidním se a najdu třeba ještě další zajímavý detail.“

8 fotografií

Snímky jsou zároveň dokument. „Primární pro mě je stavba, která musí budit emoce. Snažím se ale do fotky dostat i okolní krajinu. Posedy jsou na místech, která nejsou turisticky profláklá. Kdyby tam nebyly, nikdy bych se tam ani já nedostal.“ 

Posedy jsou až do poloviny února k vidění v pardubické galerii Fons. „Až budu mít pocit, že je téma vyčerpané, vydám knihu. Ale nechci s ní přijít dřív, než objevím všechny zajímavé posedy,“ plánuje Jan Holkup.