Chci být úspěšný! Bohatý! Slavný!
Seděla jsem ve vagonu, který měl velkoprostorové uspořádání. V takovém vagonu nejsou kupé, ale sedadla za sebou, nebo proti sobě. Když se vedle mě, přes uličku, ozvala tahle hláška, prostě jsem se tam musela podívat!
Chlapec, který řekl, chci být úspěšný, bohatý a slavný, byl nevýrazný hezounek, což ode mě nebyla lichotivá charakteristika, to přiznávám, ale pravda je, kdybych ho druhý den potkala, nepoznala bych ho. Nevýrazný hezounek, ale sebevědomí z něj doslova kapalo.
„Nedovedu si představit, že bych nebyl úspěšný! Protože od úspěchu se odvíjí i to další, co chci! Peníze! Slávu!“
Dívka, která seděla proti němu, z něho nespouštěla oddané oči.
„To bys mohl být herec, Martine,“ vydechla nadšeně, Martin ale zavrtěl hlavou a já si oddychla. Blbců je totiž mezi herci minimálně! Fakt, minimálně!
„Taky mě to napadlo, Terko. Být herec. Ale to je strašný výdej energie! A já, já bych patřil ke špičce, to se vsaď, já už takový jsem, já, když něco dělám, dělám to naplno, hrál bych, pořád bych hrál, měl bych peníze, byl bych slavný, ale stálo by mě to obrovské úsilí! Okrádal bych se! Nežil bych tak, jak chci. A to nechci, žít, jak nechci!“
„A co tedy chceš,“ špitla Terka.
„V první řadě se musím co nejdřív odstřihnout od rodičů. Abych na nich nebyl nijak závislý! A pak chci udělat všechno pro to, abych měl to, co chci! A nechci toho málo, to si piš! Chci mít všechno, co chci, ale chci zůstat svůj, i když budu úspěšný a bohatý! A to, že budu slavný, to bude třešinka na dortu! Důležitý je, že jsem už na základce věděl, co chci. I na gymplu. I teď, na vejšce. Jsem sice teprve v prváku, ale už mám všechno dokonale nalajnovaný!“
„Kontrola jízdenek, prosím,“ ozvalo se vedle mě, pan průvodčí mě zkontroloval a pak se obrátil na dvojici naproti. Zkontroloval Terku, a u Martina se zastavil.
„Máte průkazku studenta?“ Martin mu ukázal průkazku.
„Ta je stará. Potřebuju novou.“
„Ale já JSEM student!“
„Já vím, že jste student, ale nemáte potvrzenou průkazku na rok 2024.“
„Mám. Nechal jsem ji v kuchyni.“
„V kuchyni vám není nic platná, mladý muži! Dejte si ji do peněženky,“ poradil průvodčí budoucímu úspěšnému, bohatému a slavnému Martinovi a šel k dalšímu cestujícímu.
Martin nekomentoval, co se právě stalo, a podíval se na Terku.
„Kde jsem skončil, Terko?“ A Terka, která z něho celou dobu nespustila oči, mu okouzleně odpověděla.
„Skončil jsi u toho, jak máš všechno dokonale nalajnovaný...“
Související
-
Irena Fuchsová: Trolejbusová loterie v Pardubicích
Nedávno jsem přijela vlakem z Kolína do Pardubic, abych natočila další díly pořadu Když vypráví nápověda. Moje cesta byla tentokrát velmi, ale velmi komunikativní!
-
Irena Fuchsová: Miluju tě, krásko, ať jsi, kdo jsi!
Jsou krásní! Majetní! Vzdělaní! Usmívají se, jak se na vás ještě nikdo nikdy neusmál! V tom úsměvu jste vy a láska, obdiv, něha, respekt a touha po vás.
-
Irena Fuchsová: Jak to, že nevíš, kolik stojí kilo brambor?!
Ti dva čekali na autobusové zastávce na kolínském Zálabí, stejně jako já. Podle vidění je znám, a vím, že jsou manželé už minimálně padesát let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
