Během oslavila 81. narozeniny legenda orientačního běhu, mistr světa veteránů, Jaroslav Havlík
Založil a dlouho vedl jeden z nejvýznamnějších českých klubů - Sportcentrum Jičín. Jako horolezec má stovky prvovýstupů v Českém ráji. Byl u zrodu populárních jičínských pětidenních. Jaroslav Havlík, legenda orientačního běhu. Prozradí nám recept na to, jak se udržovat ve skvělé kondici?
Představujeme vám pozoruhodné lidi, seniory a osobnosti, které jsou i ve svém věku stále aktivní a činorodí. A právě takovým je i nadšený sportovec Jaroslav Havlík z Jičína. Stále běhá a jen tak doma na gauči u televize byste ho asi nenačapali. Jak jste oslavil ty 81. narozeniny? Vy vždy slavíte během.
Je to pravda. Moje narozeniny vždycky vycházejí na závod v italských Benátkách. To je takový překrásný závod. Je to složité městečko, kanály, uličky, průchody. Pro orientačního běžce je to pohádka. Tam jezdím rád a zrovna v tu dobu mám narozeniny.
Já jsem si myslel, že orientační běžci většinou běhají někde v přírodě, v lese. Ale i ve městech se dá běhat.
Ano, to byl začátek, že se běhalo jen v lese. Teď ve všech sportech přibývají nové disciplíny. A taky v orientačním běhu. Zejména kvůli propagaci televize se běhají ty městské a parkové závody.
Vy jste dokonce několikrát ten závod v Benátkách vyhrál.
Tak, podařilo se. Vždy se tam sejde na 3 tisíce závodníků. Před 4 rokami se stala taková nehoda, že přišla velká voda a v Benátkách bylo tři čtvrtě metru vody. Vystupovali jsme z lodi a nevěděl jste, jestli šlápnete na molo nebo do moře. A lilo. A když jsem přišel na start, tak policisté řekli, že se závod ruší. Takže 1 500 lidí odběhlo a ostatní měli smůlu, bohužel.
Ale letos se to povedlo.
Letos se to povedlo. Pak se jeden rok závod nekonal. Konaly se ty závody v nějakých náhradních prostorách, jako na ostrově Buráno nebo Muráno a na pevnině. Ale tam je to i tak hezké. A teď už po 2 roky se to koná zase v Benátkách. Nějakým způsobem se omezil limit a je to zase pěkné.
Jak vy jste se dostal ke sportu a k běhání? Vy jste celoživotní nadšený sportovec. Lezl jste i po skalách.
Já jsem začal s lezením po skalách. To víte, Jičín a Prachovské skály, to je hrozně blízko. A tak co takový třináctiletý kluk může dělat jiného, než že ho lákají Prachovské skály, ty věže a nahoře nějaká ta krabička, co tam je, že jo. Tak už od 13 let jsme s partou chodili na ty lehčí věci, abychom se dostali na vrchol. Samozřejmě nebyla žádná výzbroj, nebyly žádné horolezecké oddíly, kdo by nám poradil.
Kdybych zítra přestal běhat, tak mě pozítří nesou na márách, to prostě nejde.
Jaroslav Havlík z Jičína
Láká vás i to běhání v těch pískovcových skalách? To musí být také nádhera.
Určitě. To je záležitost celého Českýho ráje, pak Lužických hor, kde ty pískovce jsou a vedou až do Saska. To si zamilovali i zahraniční běžci. V roce 1972 se konalo mistrovství světa v Československu právě v těch skalách. V Jičíně bylo takové tréninkové centrum. Tak já jsem přišel do styku se zahraničními výpravami. Chtěli si vyzkoušet ty skály, protože to bylo pro orientační běh něco nového, ve skalách nikdy neběhali. Tak všichni u nás trénovali.
Vy běháte i dnes. Vzpomenete si na svůj první závod v orientačním běhu?
Tak ten orientační běh se říká, že začal u turistů v nějakých 50. letech minulého století. První závod byl na Bunči, kdy ale chodila družstva se zátěží v baťohu. Na kontrolách byly nějaké zkoušky. Takže s dnešním orientačním během to nemělo nic společného. Až teprve v roce 1969 se osamostatnil orientační běh od turistiky. A začalo se běhat závodně. Tak, jak se to běhá ve Skandinávii, v kolébce tohoto orientačního sportu.
Vy, pane Havlíku, celý život žijete v Jičíně. Nikam jste se nechtěl odstěhovat?
Já jsem veliký jičínský patriot.
Vy jste tam také založil jičínské Sportcentrum. Což je významný sportovní oddíl v České republice.
Určitě. Nejdříve jsem byl horolezec, horolezectví pro mě byla droga. Já jsem byl denně ve skalách. Udělal jsem stovku prvovýstupů na ty skalní věže a nakonec jsem se dostal do reprezentace. A přestal jsem, až když přišly takové smutné tragédie, zabila se mi spousta kamarádů. Nakonec i ta expedice do Peru, kde jsem měl spoustu spolužáků a kamarádů. Ale v tom období se zrovna rozvíjel orientační běh, který přecházel od té turistiky. Tak jsem se začal věnovat spíš tomu.
Řekněte nám, kde berete stálu tu energii a co vás vytáhne ven zase běhat?
Podívejte se, já jsem běhal od mládí. A k tomu horolezectví patřilo i to, že člověk musel mít fyzičku. Já jsem běhal Kunratice, Běchovice, v Jičíně mikulášský běh, různé přespolní běhy. Atleti mě angažovali, ať za ně běhám 3 kilometry na dráze, fotbalisté chtěli, abych za ně hrál. A to horolezectví a ten pohyb pak přešel na ten orientační běh. A mám pejska, to je můj sparring partner. Za každého počasí se musíme jít proběhnout. On to potřebuje, já to potřebuji. Kdybych zítra přestal běhat, tak mě pozítří nesou na márách, to prostě nejde.
Kolik tak dnes kilometrů uběhnete?
Tak to už není takové. Já běhám pravidelně, ale už to je jen tak 4 až 5 kilometrů nejvíc. V 81 letech, prosím pěkně, 5 kilometrů denně, každý den v jakémkoliv počasí.
Kde to máte nejraději? Prachovské skály a Český ráj, tam záleží asi hodně na terénu, ne?
To je jiná věc. Abyste dlouho vydržel, tak se musíte starat o svůj pohybový aparát. A to zejména v těhle letech je důležité, to je potřeba. Běhat v měkkém terénu, běhat v dobrých botách. To jsou dvě nejdůležitější věci.
Kdy jste začal, pane Havlíku, běhat veteránská mistrovství? Máte i pěknou sbírku medailí právě z těchto veteránských závodů.
Já ten orientační běh a ten sport nedělám pro medaile. Já to dělám pro zdraví, abych se proběhl. A ty medaile, to je taková třešnička a motivace. Když třeba těm Skandinávcům ukážete, že je nějaký malý človíček z Česka dokáže porazit. Potěší to, ale v zásadě to dělám pro to zdraví.
V oddíle jste také vychovali spoustu závodníků.
Vychovali jsme tam nejlepší závodnici České republiky Janu Brožkovou, dvě zlaté medaile. Já jsem vychovával své neteřinky, ty jsou teď medailové na všech mistrovstvích. Člověk má radost z úspěchů svého klubu.
Moc děkujeme za rozhovor a přejeme vám do budoucna, ať vás pohyb pořád dál baví každý den.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
