Alena Zemančíková: Radikální šlechtic
Naše konzervativní já odmítá emancipační myšlenky s argumentem, že „to tu nikdy nebylo“ a proč bychom tedy měli různé podivnosti a novoty zavádět. Čas běží, svět se mění a někdejší novoty se stanou společenskou praxí. Na hradě Scharfenstein na německé straně Krušných hor se na výletě můžeme setkat s osobností ze samého středu německého osvícenství, s člověkem, který svým nekonvenčním životem i myšlením odrážel skoro vše, co se nás stále ještě dotýká.
Johann August von Einsiedel se narodil roku 1754 – byl tedy o pět let mladší než Goethe. Byl jedním z osvícenských géniů, kteří posunuli evropskou vědu a myšlení o veliký skok vpřed, ale pokazil si kariéru osobním skandálem.
Čtěte také
Rodina ho napřed poslala do vojenské služby, kterou díky svému bystrému rozumu a fyzické zdatnosti zvládal, ale nenáviděl. Když se z armády dostal, vystudoval přírodní vědy v Göttingen a hornictví na akademii ve Freibergu, nejstarší do našich dnů vyučující báňské univerzitě na světě, a stal se báňským radou v Sasku.
Einsiedel spolu se svými dvěma bratry celkem přirozeně pronikl do okruhu weimarského vévody Karla Augusta, seznámil se s Herderem a Goethem, který si ho oblíbil tak, až se o tom ve Weimaru žertovalo. Na vévodově uměleckém dvoře se Johann August von Einsiedel také zamiloval do Emilie von Werthern, rozené Münchhausenové, která však byla vdaná.
Čtěte také
Einsiedel četl Rousseaua a sdílel jeho filozofii. Zatoužil poznat vnitrozemí Afriky, kde předpokládal společenské uspořádání založené na přirozenějších základech, než jsou ty naše, určované náboženskou morálkou. Celkem bez potíží se dostal do Tuniska, kde ovšem – jako v celé severní Africe – v té době řádil mor. Německá výprava chtěla pokračovat do nitra Afriky s karavanou, ale kvůli moru se museli vrátit.
S cestou souvisel i jiný plán hraběte Johanna Augusta: chtěl se v Africe ukrýt se svou láskou. Emilie po jeho odjezdu odcestovala k příbuzným, kde údajně zemřela na strašlivou nakažlivou chorobu. Při pohřbu nikdo její mrtvolu nezkoumal. Už zanedlouho ale byla spatřena ve Strassbourgu s Einsiedelem. Hrob byl otevřen a v něm – jaké překvapení – nalezena dřevěná busta a slaměná panna.
Čtěte také
Formát skandálu sahal přes celé Německo, podle tehdejších sasko-altenburských zákonů mohla být cizoložnice stále ještě sťata mečem! Nicméně Emiliina rodina Münchhausenů vyjednala rozvod a Emilie s Johannem Augustem se mohli vzít. Kvůli skandálu však nebylo pro intelektuálně i prakticky progresivního hraběte myslitelné veřejné působení, zvlášť když nepokrytě sympatizoval s francouzskou revolucí.
Africký plán byl zmařen, a tak žili manželé na rodových sídlech. Johann August psal přírodovědná, sociální i filozofická pojednání, polemizoval s Kantem, uvažoval kriticky o válce, nárokoval pro pracující včetně dělníků volný čas k přemýšlení. V míšení národů a kultur viděl potenciál civilizačního pokroku.
Čtěte také
O vydání jeho spisů se zasloužil Johann Gottfried Herder. Tehdejší morálku v oblasti manželství, intimity a sexuality napadal ovšem Einsiedel tak radikálně, že vydavatel v každé větě sázel místo některých slov tři tečky.
Johann August von Einsiedel zemřel v roce 1837. Připomeňme si jeho postoje: antimilitarismus, multikulturalismus, právo na rozvod i na volný čas, sociální spravedlnost, volnost, rovnost, bratrství. Na jeho portrétu přitom vidíme typického rokokového panáčka v paruce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
