Viděl jsem mnoho výstav, které vypadaly jedna jak druhá. V tvorbě je důležité být svůj, míní výtvarník Garaj

4. srpen 2023

Ladislav Garaj, kterému nikdo neřekne jinak než Laco, je sochař a vitrážista. Věnuje se také malbě, kresbě nebo dřevěným a kovovým plastikám. Žije kousek od Mikulova a brzy oslaví čtyřicáté výročí na umělecké scéně.

Vyrůstal s rodiči a dědečkem ve starém loveckém zámečku. Tehdy se začal projevovat i jeho talent. „Už jako dítě jsem doma na Slovensku začal chodit do lidové školy umění. Učitelka mě přihlásila do mezinárodní výtvarné soutěže. A jako desetiletý jsem vyhrál cenu Zlaté slunce v Seville. Protože ale byla totalita, tak mě tam s rodiči nepustili, abych si ji mohl převzít. Po základce jsem odešel do Brna na šuřku (Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola Brno, pozn. red).

Čtěte také

Na střední škole v sochařském ateliéru rozhodně patřil mezi výrazné studenty. „Jednou jsme jako zadání ročníkové klauzury měli téma ‚Srp a kladivo v prostorové kompozici‘, kladivo ještě mělo být ozdobeno reliéfem. To jsem odmítl dělat a před celou třídou i před ředitelem jsem se musel obhajovat. Argumentoval jsem tím, že neumíme sochařsky ztvárnit základy – rty, oči, uši a přitom máme dělat takovou kravinu. Nakonec mi povolili výjimku a dělal jsem reliéf Davida od Michelangela. Ostatní vedle mě ty srpy a kladiva.“ K maturitě se ale nedostavil, slavil totiž narození svého prvního syna.

Jak nahlíží v dnešní době na umění? „V podstatě každý dnes tvoří přes telefon, kdekdo je fotograf a upravuje fotky. Ale myslím si, že je tam důležité, aby člověk měl přirozený talent a zhodnotil si to sám pro sebe. Prostě aby byl svůj a nenapodoboval trendy. Mám pocit, že jsem viděl mnoho výstav, které vypadaly jedna jak druhá. A přitom byly úplně z jiných konců světa.“

Jaké sochaře obdivuje? Za co se mu smál Bolek Polívka? Jakými způsobem realizuje Laco Garaj svá díla? Poslechněte si v záznamu Apetýtu s Janou Kobylinskou!

Spustit audio

Související