Zdeněk Velíšek: Jak má v budoucnu vypadat eurozóna?
Řecký problém ještě neodezněl, celistvost eurozóny ještě není zaručena, je třeba čekat na vývoj dalších jednání věřitelů s Tsiprasovou vládou.
Eurozóně ale není přáno, aby si to čekání užila jako letní pauzu. 14. července, v den výročí pádu Bastilly, který je francouzským národním svátkem a dnem prezidentských projevů, François Hollande navrhl malou evropskou revoluci.
Francouzský prezident oživil a rozvinul návrh, který už jednou Francie prosazovala. Návrh na upevnění eurozóny ustavením její vlastní vlády.
Když uprostřed světové bankovní a evropské dluhové krize přišel se stejnou myšlenkou jeho předchůdce, Nicolas Sarkozy, ještě nepoužil slovo vláda, tedy gouvernement, ale o hodně neurčitější a těžko přeložitelné gouvernance, cosi jako vládnutí. Tedy o něco lépe česky: řízení eurozóny. Vlastní řízení místo unijního.
A právě kvůli téhle povaze francouzského návrhu stojí za to, abychom mu věnovali zvýšenou pozornost, i když v eurozóně hned tak nebudeme, jak to tak podle různých prohlášení členů české politické garnitury vypadá.
Změnám v eurozóně bychom měli věnovat pozornost právě z toho důvodu, že naše setrvávání mimo ni se protahuje do nekonečna a my tedy do jejího řízení a směřování nebudeme mít asi ještě dlouho co mluvit.
V opačném gardu, tedy ve vztahu eurozóny k nám, to bude jinak, zejména ve chvíli, až se rozhoupáme ke vstupu do ní. Podle Hollandova návrhu by eurozóna měla mít nejen vlastní vládu, ale i parlament. A taky vlastní rozpočet.
Do takové struktury už se asi bude vstupovat za jiných podmínek, než jaké platí pro dnešní kandidáty na přijetí do eurozóny. Eurozóna se přece chystanými změnami hodlá pojistit proti nespolehlivosti nebo problematičnosti nových členů. Půjde jí o to, aby mezi nimi nebylo druhé Řecko.
Není tedy ani v Praze zbytečné klást si otázku, jakou asi má François Hollande šanci na prosazení svého návrhu. Že se eurozóna bude organizačně měnit, o tom bych nepochyboval.
Svědčí o tom i fakt, že v poněkud neurčitější formě už byly Hollandovy ideje předmětem jeho jednání s Angelou Merkelovou přibližně před dvěma měsíci. Když teď ale své návrhy konkretizoval, německá kancléřka - soudě podle novinových komentářů - nejeví nadšení.
Fracouzský Le Monde podtrhuje jednu okolnost: že totiž takové prohloubení evropské integrace, jakou by představovalo centralizované a samostatné řízení eurozóny, by znamenalo těsnější sdílení suverenity a také sdílení případných rizik uvnitř této struktury. Francie přitom tradičně nechce to první, tedy oslabování své suverenity, a Německo Angely Merkelové to druhé, sdílení rizik.
Ta kaše, kterou Evropě vaří francouzský prezident, se patrně nebude jíst tak horká, ale přesto bychom my u nás, měli už dnes myslet na to, aby jednou byla pro nás stravitelná.
Ale i v případě, že by se současná česká politická garnitura připravovala udělat to, co udělala ta předešlá, tedy říci, to není ta eurozóna, do jaké jsme se zavázali vstoupit, nepřestane platit, že si nemůžeme dovolit přehlížet, co se děje v eurozóně ani tehdy, budeme-li chtít zůstat mimo ni.
Protože význam našeho členství v Evropské unii bude pak klesat úměrně tomu, jak bude její pevné jádro, eurozóna, postupně zaujímat roli, která dnes v Evropě i v globálním měřítku patří Unii jako celku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
