Ve jménu baskičtiny! Bezmála tři tisíce kilometrů dlouhá štafeta chce ukázat na opomíjený jazyk

Baskicko je jedním ze španělských regionů, nebo spíše zemí, jejichž obyvatelé mají mimořádně silnou místní identitu. Mnoho z nich se necítí být Španěly, případně Francouzi – jsou to v první řadě Baskové. Významnou roli v tom hraje baskičtina, jazyk záhadného původu rozšířený na severu Španělska a jihozápadě Francie, který se pramálo podobá kterékoli jiné řeči. Ani někteří Baskové ho neovládají dobře, propagace baskičtiny je proto hlavním cílem tradiční akce nazývané Korrika.

Úzkými uličkami čtvrti Casco Viejo, starého města baskické metropole Bilbao, přicházím na náměstí svatého Jakuba. Pod věží gotické katedrály je tady plno lidí, často rodin s dětmi. Někteří mají různé masky nebo kostýmy. Z reproduktorů hraje hudba a opodál tancují děti.

„Čekáme až sem dorazí Korrika. Lidi běží za baskičtinu, abychom ji udrželi a propagovali její používání,“ vysvětluje Ivon. Korrika totiž znamená baskicky běh nebo běhání. Akci pořádá už od roku 1980 vždy po dvou letech organizace Alfabetatze Euskalduntze Koordinakundea (AEK), která se věnuje propagaci baskičtiny, a hlavně výuce tohoto jazyka.

Čekání na Korriku si lidé na náměstí sv. Jakuba krátí různě

Štafeta přes celé Baskicko

Letošní v pořadí už třiadvacátá Korrika trvá nepřetržitě 11 dní – začíná ve městě Irun u francouzských hranic a končí vcelku nedaleko ve městě Bayonne ve francouzském Baskicku. Na této trase tisíce střídajících se běžců proběhnou a proklikatí bez zastavení doslova celé Baskicko. Celkem je to tentokrát 2700 kilometrů.

Ivon připomíná, že Korrika je vlastně štafeta, a připodobňuje ji k běhu s olympijským ohněm. Ve štafetovém kolíku je tradičně schovaná tajná zpráva, která bude přečtená, až se proběhne celá trasa.

„Čekáme tady, protože jsme rodiče dětí ze školy za rohem. Jsou tu i různé jiné kolektivy ze starého města Bilbaa,“ doplňuje Ivon. „Asi na 50 nebo 100 metrů poneseme štafetový kolík my nebo ho vezme některé z dětí… To bude náš malý kousek Korriky.“

Čekání na Korriku na náměstí sv. Jakuba v Bilbau

Korrika má něco pro každého

Dříve byla Korrika se svou obdivuhodnou délkou považovaná dokonce za nejdelší štafetový závod na světě. A to přestože v ní nejde o závodění, ale o propagaci jazyka a do značné míry také o projev baskické sounáležitosti. A taky tedy o peníze – kilometr běhu s kolíkem se dá koupit a podpořit tak AEK, aby mohla dál baskičtinu vyučovat.

Ulicemi se už mezitím rozléhá skandování blížících se běžců. A nastává trochu chaos – účastníci běhu se mísí s těmi, kdo se k nim chtějí připojit, ale i s těmi, kteří průvod jen sledují nebo jdou náhodou kolem.

V užších uličkách starého města se běh mění spíš na rychlou chůzi, na širší třídě se lidé dávají zase do běhu a dostává se jim i hlasitého povzbuzování od diváků. Běhu se účastní opravdu každý – staří, mladí, dokonce i lidé na vozíku nebo o holi.

Na Korriku letos lidé vzali více palestinských vlajek než baskických

Někteří běží v oficiálním dresu, který stojí 5 eur, jiní v běžeckém oblečení a další jsou oblečení úplně obyčejně. Každý může běžet takový kus, jaký uzná za vhodné.

„Žij v baskičtině“

Dál běžci přebíhají přes most a míří do kopcovitější části Bilbaa. Mnoho z nich má baskické vlajky, ale kvůli válce v Pásmu Gazy je tu ještě víc vlajek palestinských. S jednou běžel i Peio, podle kterého jsou v širším smyslu Baskové a Palestinci v podobné situaci. Doufá, že Korrika baskičtině pomáhá, ačkoli má pochyby.

„Hodně lidí se rádo účastní, protože je to tak barevné a krásné, ale hlavně musíš mluvit baskicky každý den – žij v baskičtině,“ vybízí odhodlaně Peio, podle kterého je důležité, aby se každý, kdo chce, mohl baskicky učit zadarmo.

„Běžela jsem ze starého města jen sem, protože toho moc neuběhnu,“ přiznává Maja. Baskičtina pro ni prý znamená hodně. „Je to můj jazyk, španělština je až druhá,“ dodává s tím, že Korriky se prý účastní všichni její přátelé a příbuzní.

autoři: Dominik Tesár , and
Spustit audio

Související