Vánoční ozdoby se u nás dědí po generace, proto při výrobě trvám na stoprocentní kvalitě, říká Zdeněk Ševčík

Příběh firmy Zdeňka Ševčíka se začal psát přibližně před deseti lety. Tehdejší manažer mezinárodního obchodu si chtěl udělat radost a koupit domů ozdobu, kterou většina Čechů zná z obývacích pokojů svých babiček, andělské zvonění.

„Chtěl jsem dcerám zpříjemnit kouzlo Vánoc. A tak jsem koupil původní, starý stromeček na aukčním portále. Jenomže sem tam něco upadlo, nedrželo a nebylo to kompletní,“ začíná své vyprávění Ševčík.

Čtěte také

Ozdobou katalánských Vánoc je figurka vyměšujícího sedláka a kálející poleno

Vánoční dekorace nicméně z českého trhu úplně zmizela.

„Dostal jsem nápad, že bych si tedy vyrobil vlastní. Kamarád měl kovovýrobu, tak jsem ho poprosil, jestli by mi to dokázal vyrobit. Moje laická představa byla, že se na jedné straně vloží do stroje plech a na druhé vypadne stromeček,“ vzpomíná s úsměvem podnikatel.

„Kamarád mi tenkrát řekl, že jestli to myslím vážně, mám najít původní raznice.“

A tak začalo téměř detektivní pátrání s jediným cílem – zjistit, kde se stromečky před listopadem 1989 razily. „Studoval jsem jednotlivá balení nafocená na aukčních portálech. Až jsem zjistil, kde se stromeček vyráběly. Tak jsem se dostal do vesnice Horná Štubňa na Slovensku. A od místní pošťačky dostal tipy na firmy působící v okolí,“ popisuje Ševčík.

Tímto způsobem se nakonec skutečně dostal k firmě, která byla nástupcem původního výrobního družstva invalidů Zvolen.

Obnovení výroby

Čtěte také

Alfou a omegou je mít Vánoce ve svých rukou, říká o stresu během svátků psycholog Ptáček

Dnes raznice patří firmě Zdeňka Ševčíka, který s jejich pomocí stromečky z válcované oceli, držáky na svíčky a dvěma zvonky, vrátil na český trh.

„Všechno se dělá ručně. Rozhodli jsme se dodržovat původní postup. I když proces výroby byl v duchu tehdejší nomenklatury – každý postup je jedno bouchnutí lisu, tím zaměstnáváme nejvíce lidí, abychom měli co největší zaměstnanost. To nás do jisté míry limituje, ale je to náš závazek – dodržujeme původní postup a tak je to podle mě dobře,“ přiznává Ševčík.

Přesto se jeho stromečky v některých věcech od svých desítky let starých předloh přece jenom liší. „Vymysleli jsme si a vyrobili speciální držáky, protože ty původní nefungovaly a ozdoby ze stromečku padaly,“ uvádí jeden z příkladů.

Klidně si v supermarketu kupte levnější, ale jsou to vyhozené dvě stovky. Stejně jednou přijdete za mnou.
Zdeněk Ševčík

Svůj výrobek dokáže na trhu prosadit i přesto, že je přibližně čtyřikrát dražší než podobná zvonění v supermarketech.

„My nejsme národy, který vánoční ozdoby vyhazuje. U nás se dědí po generace. Proto je náš stromeček vyrobený na sto procent. Má plnou záruku a kdokoliv mi zavolá – i po záruce –, řešíme jeho problém obratem. Není problém cokoliv doplnit nebo zrenovovat tak, aby fungoval i nadále,“ vysvětluje Ševčík, proč se neobává levnější konkurence.

„Lidem vždy říkám: ‚Klidně si v supermarketu kupte levnější, ale jsou to vyhozené dvě stovky. Stejně jednou přijdete za mnou.‘ Takže konkurenci vnímám, ale beru ji jako zdravou, která mě nutí dělat to co nejlépe,“ doplňuje.

Trhy a e-shopy

Zdeněk Ševčík ve svém podnikání vsadil na jediný produkt, který je navíc silně sezónní. Tomu nakonec uzpůsobil i distribuci.

„Zvolili jsme cestu vlastního e-shopu, ale postupně se nám distribuce rozšiřuje. Nijak cíleně to nebudujeme. Spíš nás někdo doporučí a potenciální prodejci nás oslovují sami. Ať už jde o e-shopy nebo tradiční krámky, které se zaobírají třeba retro hračkami,“ říká podnikatel.

Čtěte také

Šest z deseti hostů jde při jakémkoliv omezení konzumovat k sousedovi do garáže, zní od restauratérů

Zároveň dodávají také prodejcům na trzích. „Zásobujeme zákazníky především v nákupních centrech. Těch se zákaz prodeje netýká. Ale spolupracujeme i se zákazníky na trzích v Praze – na Staroměstském náměstí, Malém náměstí a náměstí Míru. Tento rok už jsem se radoval, protože ve středu jsme udělali první závoz. Jenomže ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že v pátek vlastně trhy končí,“ líčí Ševčík.

Ačkoliv pro jeho obrat nejsou trhy nijak zásadní, stejně jej situace mrzí. „Je mi strašně líto těch lidí. Stánky mám dělají zhruba dvě až tři procenta obrazu. Ale ta bezradnost, když jsme to zavážili a všechno se to postavilo… bylo mi do breku,“ přiznává Zdeněk Ševčík a dodává:

„Letos do toho investovali svůj čas i zboží. Vůbec jim to nezávidím. A je mi to líto, protože je to opravdu těžká práce a myslím si, že to hlavně služba lidem.“

Poslechněte si celý rozhovor Nadi Bělovské se Zdeňkem Ševčíkem. Dozvíte se také, kolik stromečků ročně v Česku prodají, jestli se nebojí nasycenosti trhu nebo proč se ozdoba jmenuje andělské zvonění, když postrádá anděly.