Stát podceňuje, že se mnoho lidí stará o nemohoucí příbuzné. Bez nich by se ale systém zhroutil, soudí ekonom

Tvrdíte, že se v Česku nejenže neformální péči věnuje až 800 tisíc lidí, ale mnozí jsou také na hraně příjmové chudoby. Z čeho vycházíte?

Vycházíme z dat, která jsou od lidí, kteří péči čerpají a kteří na ni pobírají některou sociální dávku. Víme ale také, že bez toho se neformální péči věnují statisíce lidí. Zhruba pětina z nich je na hranici příjmové chudoby. Je to ale ekonomická chudoba v širším smyslu, protože ti pečující mají různé problémy.

Čtěte také

Přehlceným nemocnicím by pomohlo, kdyby pacienti více využívali primární péči, tvrdí náměstek nemocnice

Do nižší kvality života se promítají faktory jako stres, vyčerpání, hádky v rodině – třeba proto, že ten pečující se nemůže dlouhodobě vzdálit z domova na dovolenou; zejména děti nedokážou dobře pochopit, proč se nejede na dovolenou k moři nebo na lyže. A také nemožnost kariérně růst.

Většina neformálně pečujících jsou ženy, což v případě rodinné odluky nebo rozchodu umocňuje horší postavení žen na trhu práce. Je to velký problém, který se bude zhoršovat a dotýkat i mladých. Je to jedna z největších výzev, která Česko čeká.

Co by se stalo, kdyby se tito lidé přestali o příbuzné starat a nechali to na státu? Jak velké náklady by to znamenalo?

Systém by se zhroutil. Je to naprosto nereálné, protože stát ani municipality už teď nemají dostatečné kapacity na to umístit člověka potřebujícího péči do lůžkového zařízení. Je to možné jen v případě, že někdo jiný zemře. Je to hrozné, ale když člověk zemře na lůžku, tak je okamžitě obsazen čekajícím člověkem.

Systém se také potýká s klientelismem. Jeden zaměstnanec centra mi uvedl, že pokud zastaví před centrem drahé SUV, tak vědí, že jsou na kapacitě minus jeden. Tak to prostě je.

Čtěte také

Julie Hrstková: Placená LDN, první nástřel platby v nemocnicích?

Doplnit kapacitu a nabídku zařízení je v důsledku vysoké byrokracie nadlidský úkol. Navíc návratnost takových investic je s ohledem na nízký náhradový poměr i zdroje lidí v neproduktivním věku dost omezená.

Neformální péče je podceňovaná, ale je to důležitý pilíř sociální rovnováhy v zemi. Dle ministerstva práce a sociálních věcí se v příštích 20 letech počet osob starších 75 let zdvojnásobí. Čtvrtina až třetina z nich bude ve špatném zdravotním stavu.

Bude tudíž vyžadovat některou formu dlouhodobé péče a je nezbytné se na to připravit. Když ne dnes nebo zítra, tak pozítří, protože v ideálním případě jsme to měli řešit už včera.

Zmínil jste nereálnost cesty navýšit kapacitu. Druhá cesta je, že se zaplatí ambulantní péče, o kterou je velký zájem a která je potřebná. Vyplatilo by se státu, aby lidé, kteří se starají o své blízké, nechal stát pracovat na pozicích, kde pracují, a vychoval, zaplatil, připravil specialisty, kteří by tu práci mohli vykonávat?

Samozřejmě, bylo by to „win, win, win“. Jednak se to státu vyplatí fiskálně a jednak je to důležitý impulz pro trh práce, který je dlouhodobě napjatý. Víme, že zaměstnanců se nedostává a bude to ještě horší. Za třetí to řeší genderový problém dvojích mezd a uplatnění žen na trhu práce.

Čtěte také

Investice do stáří. Preventivní medicínou by stát ušetřil až bilion korun ročně, upozorňuje lékař

Proto jsem rád, že vláda v tomto udělala velký krok dopředu, když podpořila daňovou uznatelnost pojistného produktu na dlouhodobou péči, se kterým přišly komerční pojišťovny. Lidé se tak budou moci pojistit proti výskytu této situace a čerpat potom peníze, pokud nastane.

To je důležité nejen z toho důvodu, že lidé budou zajištěni a jejich rodiny nebudou mít nižší standard, ale i proto, že díky tomu se do systému dostanou nové peníze, které budou motivovat, aby vznikaly nové, zejména ambulantní služby.

Také aby lidé chodili studovat, aby se ten obor zatraktivnil, aby se tam zvyšovaly mzdy a abychom se na tu demografickou katastrofu, která nás čeká, lépe připravili.

Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu. Moderuje Václav Pešička.