Spadla nám z toho brada. Vyšla kniha o grafikovi, který pracoval na stovkách knih i státní vlajce

Stovky knižních obálek, plakátů, návrhů mincí, bankovek i vlajky nově vznikajícího Československa, mozaiky ve veřejném prostoru, obaly nejen pro značku Thymolin nebo autorské abecedy, přičemž ty secesní a kubistické maloval s bravurou a finesou štětcem – to všechno během svého života zvládl grafický designér a typograf Jaroslav Benda. V ArtCafé ho představili odborníci na typografii z pražské UMPRUM Petra Dočekalová, Radek Sidun a Tomáš Brousil.

8 fotografií

Bendu máte doma pravděpodobně taky

Když Petra Dočekalová, Radek Sidun a Tomáš Brousil zjistili, čím vším se objekt jejich zájmu zaobíral, spadla jim prý z toho záběru brada. Všechny antikvariátní nálezy, výsledky obsáhlých archivních rešerší a další postřehy týkající se Bendova uměleckého života pak dávali dohromady několik let. Nedávno je vydali ve vizuálně krásné publikaci nazvané Jaroslav Benda 1882–1970 s podtitulem Typografická úprava a písmo.

Čtěte také

Pomohl zvolený font vyhrát Obamovi volby? Kniha Ten můj font provází čtenáře světem písma

„Na Bendovi je zajímavé, že vždycky přemýšlel o celém objektu, kterému se věnoval. To dřív nebylo zvykem, například nad knižní úpravou se tehdy uvažovalo tak, že obálka nekorespondovala s vnitřkem. Byly to dvě odlišné profese, dvě odlišné činnosti,“ řekl v ArtCafé vedoucí Ateliéru tvorby písma a typografie na UMPRUM Radek Sidun.

Pravděpodobnost, že ve vaší domácí knihovně máte některou z publikací z Bendova grafického pera je podle hostů ArtCafé poměrně velká. Přátelil se totiž s řadou básníků a umělců, od nichž měl při úpravě knížek volnou ruku. Spolupracoval s vizionářskou tiskárnou Grafia a jen během 20. a 30. let 20. století vyšly stovky jím upravených publikací. Dodnes se povalují v antikvariátech, během čtrnácti dní jich tým Petry Dočekalové našel v Praze a okolí 250. Přesto není Bendovo jméno příliš známé ani mezi odborníky.

Návrat k tradicím byl žádaný

„Byl vždy poplatný režimu, ve kterém tvořil. Když nastoupil funkcionalismus, on se jakožto zastánce národního stylu obracel k historismu a tradicím. Když se dostal k významným zakázkám, v typografii už byl populární modernistický přístup k práci. Když měl písmo připravené pro kovovou sazbu, už byla na světě fotosazba a jemu zkrátka ujel vlak,“ vysvětluje Petra Dočekalová, proč se Benda nikdy netěšil tak masové popularitě, jako jeho o pár let mladší kolegové Ladislav Sutnar nebo František Muzika.

Jaroslav Benda 1882–1970|foto: Petra Dočekalová, UMPRUM

Přesto byl tradicionalistický styl, který Benda razil se svými přáteli, souputníky a také kolegy z pedagogického sboru UMPRUM Františkem Kyselou a Vratislavem H. Brunnerem, žádaný. „Oni byli našlápnutí, vyhrávali soutěže. Když Benda v zahraničí připravoval výstavu svých studentů, nutil je, aby se drželi slovanské estetiky, rondokubismu. To nás totiž odlišovalo od Německa a dalších zemí,“ dodává Petra Dočekalová.