Smog ve městech škodí nejen nám, ale i užitečnému hmyzu

Ze studie zveřejněné v časopise Nature Communications plyne, že oxidy dusíku v rostlině umožní rostlinám lépe se ubránit hmyzu, ten má pak potíže se jimi uživit.

Lidé vnímají vosy jako otravný a nebezpečný hmyz. Je to chyba, varují vědci

• Upravit
• Smazat

Zatímco včely většina z nás vnímá s respektem, vosy nás obtěžují. I ony mají přitom pozitivní vliv na přírodu a na to by se nemělo zapomínat.

„Ačkoliv jsou oxidy dusíku nebezpečné, jsou méně známé než oxidy uhlíku, které způsobují skleníkový efekt, anebo jemné prachové částice z výfuků, které můžou vyvolat nádorové bujení,“ upozorňuje biochemik a molekulární biolog Jan Konvalinka.

Kyselé deště

Dusíku je v atmosféře 75 procent, zdálo by se proto, že by neměl mít tak škodlivý efekt, když ho je trochu víc nebo míň. Rostlinám dusík prospívá, čehož využíváme při hnojení, berou si ho z kořenů. Jenže až třetinu dusíku rostliny absorbují listy, a to se týká i zplodin z dopravy.

„Rostlina je úžasná továrna, která dokáže z vody, oxidu uhličitého, vzduchu a světla udělat skoro všechny organické látky, na které si můžete vzpomenout, ale dusík neudělá,“ vysvětluje Konvalinka.

Tak jako my máme imunitu, která nás brání před infekcí, rostlina si vyrábí jedy, kterými likviduje své predátory. Pod vlivem smogu jich ale dělá víc. „Oxidy dusíku jsou kyselé a výrazně přispívají ke kyselým dešťům, které poškozují stromy,“ připomíná biolog.

Hmyz v nevýhodě

Entomolog Jan Šobotník poukazuje na zjištění autorů studie, že za této situace rostliny tvoří jen dusíkaté obranné látky a žádné jiné. Na hmyz, včetně důležitých opylovačů, přitom tyto vedlejší produkty mají ničivé účinky.

„Hmyz neprospívá, pomaleji roste, dosahuje menší hmotnosti, což se musí negativně odrazit i na reprodukčních schopnostech a vůbec na schopnostech přežití, “ popisuje entomolog.

Důvodem úbytku hmyzu nejsou jen zplodiny z dopravy, ale člověk má na něm značný podíl|foto: Tomáš Adamec

Důvodem úbytku hmyzu nejsou jen zplodiny z dopravy, ale člověk má na něm značný podíl. To, že hmyzu ubývá, můžeme poznat už jen tím, že se nám ho mnohem méně zachytí při jízdě na skle automobilu.

„Populace hmyzu trpí. Vzácné druhy vymírají, méně běžné druhy se stávají vzácnými a i ty úplně běžné se vyskytují v mnohem menší míře, než tomu bylo dřív,“ líčí alarmující situaci Šobotník.

Mozaikovitá políčka 

Na otázku, jak hmyzu pomoci, zatím vědci nemají jednoznačnou odpověď. Nevíme totiž, proč k úbytku hmyzu dochází. Mnohé příčiny jsou zřejmě ekologické.

Jan Konvalinka připomíná, že katalyzátory můžeme snižovat produkci oxidů dusíku ve zplodinách z automobilové dopravy, ale podle něho je to jen malá součást velkého problému. Uvádí, že hmyzu svědčí i návrat k přirozené krajině.

„Pomohla by dramatická změna způsobu obhospodařování krajiny, kterou stejně budeme muset udělat kvůli vodě. Místo velkých širých rodných lánů malá políčka, mozaikovost krajiny, zadržování vláhy,“ dodává vědec. Podle něj je klíčová i rozmanitost rostlin, která umožní hmyzu najít svého hostitele.

Poslechněte si celou Laboratoř, kde entomolog Jan Šobotník, biochemik Jan Konvalinka a herec Otakar Brousek diskutují také o společenských genech včel a termitkách bez protějšků.