Slovo primášů a pěveckých sólistů Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů

Slovo primášů

František Černý – řídil orchestr 2007–2016

S BROLNem jsem prožil dvacet osm let. Nastoupil jsem v roce 1994, kdy BROLN vystupoval pod hlavičkou nadace s vedením primáše Jindřicha Hovorky, nedostižného svou houslovou technikou i přátelským a milým přístupem ke kolegům muzikantům a zpěvákům. I ve složité době nadačního fungování se dařilo realizovat i zahraniční koncertní činnost. Vánoční či silvestrovské pořady vysílané Českou televizí dodávaly orchestru lesk a zajišťovaly mu celostátní popularitu. V roce 2006 nabídl orchestru Český rozhlas pod vedením Václava Kasíka možnost vrátit se pod rozhlasová křídla. Jindřich Hovorka vytvořil nové složení orchestru. V polovině roku 2006 však Jindřich odešel do muzikantského nebe. Byla to ztráta nejen pro BROLN. Ale orchestr musel být udržen v činnosti. V Českém rozhlase proběhl konkurs na místo primáše, z něhož jsem byl vybrán já. Od roku 2007 jsem tedy probíral notový archiv BROLNu, nacvičoval nové skladby, sestavoval programy koncertů, řídil celý orchestr a mohu říct, že pro mne tato práce bez dostatečných zkušeností nebyla lehká. Tuto skutečnost si uvědomoval Bohumil Smejkal, někdejší primáš BROLNu, děkan Hudební fakulty JAMU a primárius Janáčkova kvarteta, a rozhodl se nezištně pomoci. Pomohl mi se sestavováním a nácvikem programů. O post primáše jsme se dělili. Nikdy nezapomenu na jeho vstřícnost, skromnost a kolegiální přístup. Nikdy nedával najevo svou obrovskou hudební převahu, naopak jsem měl stále pocit hravosti a zábavy, která, jak se zdálo, neměla konce. Pamatuju si, že jeden náš společný koncert trval tři hodiny, a to jsme ještě měli připraveny asi ještě čtyři přídavky. Avšak v roce 2009 nás opustil i Bohoušek Smejkal.

S oběma mými vzory, Bohumilem Smejkalem a Jindřichem Hovorkou, jsem se po jejich odchodu rozloučil velkými koncerty věnovanými jejich památce s uvedením některých jejich „majstrštyků“. Byl to jen malý dík za jejich poctivou a dlouhodobou práci a za to, kolik energie vložili do zachování přístupu BROLNu k lidové hudbě. S tímto odkazem jsem přistoupil k předání funkce primáše a uměleckého vedení BROLNu vynikajícímu houslistovi s poctivým přístupem k přípravě a vedení orchestru Petru Varmužovi. Jsem rád, že mohu přes všemožné zdravotní peripetie v orchestru stále hrát. Podílel jsem se také na vzniku tohoto dvojalba, které představuje nejnovější práci BROLNu pod Petrovým vedením ve spolupráci s autorem hudebních úprav Pavlem Trkanem.

Petr Varmuža – orchestr řídí od roku 2016 dosud

Přestože jsem toho ještě zas tolik neprožil a na „moudré mudrování“ je jistě dost času, směle tvrdím, že v životě neexistují náhody. Láskyplné rodinné hudební zázemí, dětská touha muzicírovat, první houslové zkušenosti, a především pevná vůle starostlivých rodičů předurčily moji životní cestu. Během hudebního vzdělávání a dospívání jsem získal nejen potřebné dovednosti, ale i silný a niterný vztah k lidové kultuře. Mladý muzikant hledá dobré hudební vzory, motivující, formující a zároveň posilující jeho interpretační individualitu i kolektivní hudební cítění v konečné snaze po muzikantské dokonalosti. Já jsem si vybral pana profesora Bohumila Smejkala, jehož mimořádná osobnost velkoryse převyšovala naivní představy a požadavky studenta. Právě Bohumil Smejkal mě přes hudební pubertu přivedl do muzikantské dospělosti, nasměroval mě dál, až do BROLNu, a to postupně přes různé houslové pozice k současnému postu primáše orchestru. Říká se, že dobrý oráč občas pohlédne zpět, aby neztratil správný směr. Díky obrovské tvůrčí historii BROLNu je kam se ohlížet i z čeho čerpat. Přesto se snažíme tvořit věci nové, avšak s respektem k tradici a dlouhé hudební linii tohoto mimořádného tělesa. Lidová píseň je v tomto smyslu skutečně nevyčerpatelnou studnicí. Ochutnejte tedy společně s námi a nechte se osvěžit čerstvými nahrávkami současného BROLNu.

Slovo pěveckých sólistů

Klára Blažková (*1986) – Vsetín      

Období brněnských vysokoškolských studií pro mě nebylo jen o biflování, skládání zkoušek, nových přátelstvích, ale také o radosti z lidové písně. Jsem vděčná, že mi v květnu roku 2007 někdejší umělecký vedoucí a primáš tělesa František Černý spolu s Jiřím Plockem nabídli stálou spolupráci. Byla to pro mě coby pěveckou interpretku v rozletu, velmi důležitá „nadregionální škola“. A tak mi dovolte při ohlédnutí za těmi patnácti lety poděkovat všem pěveckým a muzikantským legendám, z nichž řada již obveseluje folklorní nebesa. Děkuju, že jsem měla neopakovatelnou možnost sledovat tyto osobnosti při práci a pozorovat, jak vdechují lidovým písním další a další život a také jedinečný kus sebe.

Karel Rajmic (*1958) – Uherské Hradiště

Někdejší dramaturg BROLNu a cimbalista Jaroslav Jakubíček v jednom ze svých rozhlasových pořadů kdysi vzpomínal: „Prožili jste někdy, vážení přátelé, letní noc ve strážnickém parku, kdy ani svítání nemůže umlčet zpěváky a muzikanty, kteří jsou opojeni písněmi a hudbou? Bylo to v roce 1987, kdy jsme z početného množství muzikantů zůstali dva. Já u cimbálu a nade mnou kontrující violista a zpěvák Karel Rajmic. Kolem dokola desítky posluchačů, kterým se ještě nechce spát...“ Tak to byly mé pěvecké počátky s BROLNem, protože po tomto večeru nastala mezi námi oběma živá korespondence, výběry a úpravy písní, které byly ještě v témže roce pod primášským vedením Jindřicha Hovorky natočeny v brněnském rozhlasovém studiu. Jsem velmi potěšen, že spolupráce s orchestrem trvá dodnes.

Pavel Ptáček (*1959) – Rožnov pod Radhoštěm 

BROLN se dostal do mého podvědomí již v mládí. Ani ve snu by mne tenkrát nenapadlo, že si někdy s tak skvělými muzikanty zazpívám. A stalo se. Spolupracuji s BROLNem již patnáct let. Jsou to pro mne neocenitelné zkušenosti podpořené upřímným přátelstvím. Věřím, že to vše bude ještě dlouhá léta pokračovat. Udělám pro to vše.

Ludmila Malhocká (*1973) – Velké Pavlovice    

Ze začátku bylo pro mě zpívání s BROLNem radostnou událostí. Potom i stresem a velkou zodpovědností, že zrovna já, obyčejná děvčica z dědiny, mám stát před tímto orchestrem. Teď si to užívám a vážím si každého pozvání ke spolupráci. Poslední nahrávání byla možnost potkat se s Alešem Smutným, kterého mám moc ráda a velice si ho vážím. A bylo to setkání také s Víťou Klabačkou, který je vždy jedna velká srandička. Mám prostě BROLN ráda a je pro mě velkou ctí aspoň vzdáleně stát ve stínu všech těch minulých osobností BROLnu. A samozřejmě je pro mě radostí moci nahrávat i se současnými hvězdami lidového zpěvu.

Natalie Bruštíková  (*2010) – Strání

Jsem moc ráda, že jsem si mohla zazpívat s BROLNem. Ostatně s BROLNem už zpíval před několika desítkami let i můj taťka a strýc. Zazpívali si i bráchové. Tak nyní je řada na mně. Poprvé jsem zpívala s BROLNem v osmi letech u příležitosti životního jubilea paní Vlasty Grycové. Byl to pro mě tehdy velký zážitek. Jsem z muzikantské a pěvecké rodiny, takže odmalička zpívám na pěveckých přehlídkách. V letech 2018, 2019 a 2020 se mi podařilo vyhrát soutěž Zpěváček Slovácka a v roce 2021 jsem se dostala mezi nejlepších deset zpěváčků z celé České republiky. Nahrávání jsem si užila a těším se na další setkání s orchestrem – ve studiu nebo na i pódiu.   

Vítězslav Klabačka (*1978) – Dolní Němčí

Nedávné pozvání BROLNu k opětovné spolupráci ve mně probudilo krásné vzpomínky na své dětství, na úplně první natáčení. Bylo mi tehdy pět let. Nahrával jsem s BROLNem svoji první písničku Sedí kočka na kraj pece. Nádherné vzpomínky na úžasného pana Jakubíčka a hodného pana Juráška, Zapletala, Kružíka, Hovorku, Smejkala, vůni starého studia a obrovský obdiv k paní, která nůžkami stříhala pásek na kotoučovém magnetofonu, který pak vzápětí opět slepila lepidlem, pustila.... a bylo to tam! Natáčení jsem si strašně moc užil. Když jsem byl malý, na „pány“ muzikanty BROLNu jsem vzhlížel s obrovským obdivem a úctou. Ten pocit zůstal. Nyní na současné muzikanty hledím s úctou, pokorou a obdivem úplně stejnými, ovšem s obrovskou výhodou – téměř všichni tito skvělí muzikanti a lidé kolem BROLNu jsou moji přátelé a kamarádi.

Veronika Kachlová (*2004) – Bohumín

BROLN byl jednou z mých vstupních bran do světa folkloru a prvním profesionálním tělesem, se kterým jsem měla možnost vystoupit na jednom pódiu. To se dělo už někdy v mých jedenácti letech, kdy BROLN mě a mnoho dalších dětských zpěváků doprovázel (obrazně i doslova) na naší začínající hudební cestě v soutěži Zpěváček. Jistě nejen mě tak dovedl k novým lidem, zkušenostem a příležitostem, které pro nás byly tím či oním způsobem zásadní a neopakovatelné. Náleží mu za to - stejně jako za pozvání ke spolupráci na této jubilejní desce - můj velký dík.

Lubomír Smolák (*1980) – Milotice 

Co pro mě znamená BROLN? Prostě to nejlepší, co se může ve folklorním světě potkat. V mých muzikantských začátcích byly nahrávky BROLNu těmi nejoblíbenějšími kusy v mém playlistu, bral jsem z nich tu největší inspiraci. Že budu mít v budoucnu možnost být součástí tohoto tělesa, mě tenkrát ani nenapadlo. Už i můj syn jako malý zpěváček měl tu čest stát se na chvíli sólistou BROLNu. Jsem tedy rád, že jsem ho v tomto ohledu „dotáhl“. Byla to velmi zajímavá zkušenost. Děkuji za ni!

Václav Kovařík (*1951) – Radostice

Narodil jsem se v roce 1951, a tudíž jsem o rok starší, než BROLN. Oba jsme vstoupili do kategorie 70+, ale tento skvělý orchestr má oproti mně jednu velkou výhodu. Dostává totiž transfúze v podobě mladé krve nových skvělých muzikantů, takže doufám, že mě přežije. A to mu z celého srdce přeji. Je mi velkou ctí, že si s ním mohu ještě občas zazpívat, zatím mi to chválabohu jde. Na jubilejním CD zpívám písničku o Radošticích – dnes se tato obec jmenuje Radostice a já jsem momentálně jejím občanem. Je z dob dávných, kdy ještě jezdívali formani. Proto si myslím, že se současní obyvatelé nebudou jejím obsahem cítit dotčeni a že je naopak pobaví. Toto ostatně přeji všem, kdo ji uslyší.

Kamila Tomšejová (*1996) – Strážnice

Když jsem ve čtrnácti letech vyhrála soutěž Zpěváček, vůbec jsem netušila, co mě čeká. Největší dar do života, který mi tato soutěž přinesla, bylo seznámení s BROLNem, se kterým jsem díky tomu navázala dodnes trvající spolupráci. Moc bych si přála, aby si BROLN udržel svou špičkovou úroveň a tu pomyslnou laťku, kterou před sedmdesáti lety nastavil, posouval stále dál. Aby mohli muzikanti svobodně tvořit bez jakýchkoliv omezení, aby je jejich práce naplňovala a přinášela radost nejen jim, ale i obecenstvu. A co popřát BROLNu k jeho jubileu? Samozřejmě mnoho dalších úspěšných let a abychom za čas oslavili jedno tříciferné výročí! Děkuji za profesionální a zároveň vždy lidský a osobní přístup všech členů. Velmi si vážím toho, že jsem v BROLNu mohla vyrůstat a být jeho součástí více než deset let.

Aleš Smutný (*1965) – Veselí nad Moravou

Existence BROLNu byla pro mě od dětství tak samozřejmá jako existence rozhlasu. V rodinách, kde se poslouchalo rádio, byly lidové písně v podání BROLNu běžnou součástí života většiny Moravanů. Pro mě, hledajícího a rozvíjejícího se muzikanta i folkloristu, měl obzvláštní význam. Na jedné straně vzor, pilíř, etalon, na druhé  straně mě také podněcoval k oponování i odmítání. Ovšem to, co v nás všech posluchačích dlouhodobě zasel, bylo nesmírně pestré, kvalitní, hodnotné a hluboké a bylo to… naše! Desítky osobností BROLNu jsem obdivoval a miloval a skláním se před majstry, kteří jsou tu dnes a každoročně bojují o přežití. Všichni jsou BROLN s velkými písmeny! A my BROLN potřebujeme, neboť nám pomáhá s hodnotovým, estetickým a etickým zakotvením mezi jinými národy. Díky vám!

Denisa Hanušovská (*1994) – Bratislava

S BROLNom som začala spievať v roku 2018 a odvtedy ma vždy veľmi poteší každá príležitosť, pri ktorej sa môžeme opäť stretnúť. Preto aj keď mi volal primáš Petr Varmuža, že chystajú nahrávanie, veľmi ma potešila príležitosť na ďalšiu spoluprácu. Na nahrávanie som vybrala piesne z Hanušoviec nad Topľou, tri karičky, a teda ako „Hanušovskú“ ma to hrozne teší.

Kateřina Martykánová (*1978) – Svatobořice-Mistřín

BROLN je snem každého sólisty. To jsou usměvavé tváře u notových pultů, které vždycky povzbudí, a zároveň je to pevný základ a muzikantská opora za zády. A pak ta společná posezení po koncertech u vína… No to je prostě vždycky pohádka s dobrým koncem!