Schody, obrubníky nebo nerovný terén. To vše dokáže vozíčkářům zkomplikovat pohyb po Olomouci

Přechod zdolala s paní Dagmar z olomouckého Spolku Trend vozíčkářů bez nehody. Na místech, kde nejsou bezbariérové obrubníky, to ale není vůbec jednoduché.

„To je velká překážka, protože, když nadjedete, přední kolečka se vám odpruží a spadnete dozadu. Několikrát se mi už stalo, že jsem spadla pod auto. Jedou rychle a pak mají co dělat, aby auto ubrzdili a aby nás nepřejeli,“ říká Dagmar.

Každý svůj pohyb po městě musí vozíčkáři podle paní Jitky, která některým asistuje, pečlivě promýšlet.

„Potřebují bezpečně vědět, že tam ty sjezdy a nájezdy jsou. Mohli by jet i kratší cestou, ale protože si nejsou jistí, že tam ten schodek nebo patník bude, tak jedou oklikou delší cestou, což je pro ně náročné,“ říká.

Asistentka nastupuje, když se potřebují hendikepovaní dostat z bytu bez výtahu nebo třeba na přestupkové oddělení magistrátu v Barvířské ulici, kde není bezbariérové přístup. Nejproblematičtější je historické centrum, kde se výraznější změny dělat nemůžou. Přesto se ale ke spoustě památek vozíčkáři i tak dostanou, říká manažerka projektu Bezbariérová Olomouc Jana Chudobová.

„Pokud mluvíme o zpřístupnění kostelů a historických památek, tak tam je to hledání kompromisu tak náročné, že realita je taková, že se tam umístí nějaký prvek, který je snadno odmontovatelný,“ dodává.

Obecně si ale vozíčkáři pohyb po městě spíš pochvalují. Nemusí třeba složitě zjišťovat, do kterého autobusu hromadné dopravy se dostanou. Všechny jsou totiž bezbariérové.