Řekli mi, že mají počítače, které do fontu přidávají háčky a čárky. Designér Jan Rajlich popisuje začátky digitální tvorby
Vyrobil více než 200 plakátů, se svým uměním navštívil přes čtyřicet zemí a výrazně se zapsal do historie vizuální identity města Brna. Vystudovaný architekt, grafický designér a výtvarník Jan Rajlich mladší se také podílel na přípravě výstavy, která si připomíná 100. výročí narození výrazné postavy brněnské scény Jana Rajlicha staršího.
Velký oranžový piktogram a jméno designéra a výtvarníka Jana Rajlicha staršího nyní v moravské metropoli přehlédnete jen stěží. Sté výročí narození osobnosti, která v šedesátých letech spoluzakládala Mezinárodní bienále grafického designu a která zanechala výraznou stopu ve vytváření vizuální identity Brna, si Moravská galerie aktuálně připomíná hned třemi výstavami v Pražákově a Místodržitelském paláci.
Jednu z nich, plakátovou výstavu 100 X 100: Hommage á Jan Rajlich uspořádal umělcův syn stejného jména: Jan Rajlich mladší. Muže, který letos v létě oslavil 70. narozeniny a který se svým otcem často spolupracoval, pozval do Vizitky Ondřej Cihlář. „Nikdy jsem se nezajímal o to, jestli plakáty a další grafickou práci dělám jinak než můj otec. Ale vyšlo to tak, že dělám,” usmívá se.
Rajlich starší, výrazná postava brněnské kulturní scény druhé poloviny minulého století, zemřel před čtyřmi lety ve věku 96 let. Poslední tři roky jeho syn organizoval předávání části jeho odkazu Moravské galerii, byly to tisícovky prací z různých oblastí. Jemu samotnému jsou nejbližší otcovy olejomalby ze 40. let a pak také plakáty, které vznikaly pod vlivem takzvaného švýcarského stylu.
„Vytvořil tak plakátové koláže inspirované básníky. Mnohé z nich znal, například Oldřicha Mikuláška nebo Jana Skácela.“ Mimichodem, na lavičce na brněnském Obilním trhu se Rajlich senior potkal s Josefem Kainarem. Ze setkání vznikla fotografie malého Jana juniora oblečeného v kovbojském převleku. V Rajlichově ateliéru fotil sám Josef Kainar.
Perspektiva zvládnutá ve čtyřech letech
Jan Rajlich mladší kreslil odmalička, ve čtyřech letech prý – ovšem spíš nevědomky – zvládl perspektivu, když při skicování ulice správně zachytil sbíhající se lampy. Na pražskou AVU ho později napoprvé nevzali, a tak vsadil na jistotu jménem brněnská architektura. Do Prahy se mu už po roce stráveném v Brně nechtělo.
Už během studií začal spolupracovat s otcem. „Na architektuře jsem se naučil rýsovat, čehož můj otec záhy využil, dával mi rýsovat piktogramy, které naskicoval. Technika mě zajímala, prvních pár let jsem byl architekt ve Státním projektovém ústavu obchodu. Projektoval jsem tam interiéry, což ale tehdy znamenalo to, že jsem kreslil čtverečky do půdorysu. Proto jsem tu práci opustil.”
Během let experimentoval s různými výtvarnými technikami, kresbu a grafiku však nikdy neopustil. Za svou si vzal tematiku komunikace, chaosu a lidského pinožení; v jeho výrazně výtvarných plakátech a grafikách se objevuje dodnes. V druhé polovině 80. let pak začal pracovat i s počítačem.
Jak ve Vizitce vzpomněl, došlo k tomu v podstatě náhodou. „V roce 1986 jsem měl výstavu v Brněnském institutu průmyslového designu. Obrátil se na mě počítačový maniak pan Vermouzek a řekl mi, že v První brněnské strojírně mají řadu počítačů, které převádí font do latinky, do českého prostředí, že tam přidávají háčky a čárky. A že o sobotách a nedělích nepracují, ale že on je tam pořád. A jestli bych si k nim nechtěl přijít něco udělat. Měli tam systém, v rámci kterého se kresba naskenovala a pak se zmozaikovala. Volné grafiky touto metodou dělám dodnes.“
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Jan Rajlich mladší vypráví o své designérské práci pro město Brno i o tom, jak vznikala jím navržená loga brněnských městských částí. Výstavu Jana Rajlicha mladšího můžete v současné době vidět v Brně v prvním patře Pražákova paláce, které sdílí se svým otcem Rajlichem seniorem. Výstava věnovaná práci Jana Rajlicha staršího pro Bienále, stejně jako plakátová výstava 100 X 100: Hommage á Jan Rajlich, je k vidění v Místodržitelském paláci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
