Pavla Horáková: Ztráty a nálezy

4. leden 2024

Jsou předměty, které se v lidském vlastnictví zpravidla moc neohřejí. Třeba takový futrál na deštník. Poměrně záhy po zakoupení nového skládacího deštníku jeho obal beze stopy zmizí a musím ho potupně nahrazovat igelitovými pytlíky, abych si nezmáčela obsah kabelky.

Kam se asi poděl, se stává zřejmým v upršených dnech. Během jednoho takového jsem na dlažbě velkoměsta napočítala hned pět zánovních deštníkových pouzder.

Čtěte také

Zimní sezóna je zase časem ztracených rukavic (což dovedu dobře pochopit) – a čepic, což už méně. Jednotlivé rukavičky se povalují všude, a kdybych chtěla, mohla bych si z nich sestavit kolekci každý pes jiná ves, anebo otevřít butik pro jednoruké. Trochu lituju, že ušanku s bambulemi, která se na Mikuláše válela v Blanické ulici na Vinohradech, jsem nechala ležet na haldě sněhu. Jednu zachovale vyhlížející čepici jsem ale vloni z obrubníku zachránila. Je dokonce značková, ale spíš pánská a mně moc nesluší, a tak šedivý kulich teprve čeká na svůj nový život.

Velkou sběratelkou uličních pokladů byla moje babička. Možná tu shánčlivost zdědila po svém tatínkovi, o němž se u nich na maloměstě tvrdilo, že si z jednotlivých nalezených součástek sestrojil jízdní kolo.

Čtěte také

Kdesi na dovolené u moře babička našla na pěšince nad útesem pohozený dámský svetřík a sluneční brýle. Svetr po čase přenechala mojí mamince a nakonec skončil v rukou mně v pubertálním věku. Milovala jsem ho, protože se skvěle hodil k vytahaným trikům a dlouhým sukním, které jsem v té době nosila.

Poztrácených kapesníčků babička nasbírala tolik, že by vydaly na solidní výbavu pro nevěstu. Samozřejmě je pokaždé pečlivě vyvařila a vyžehlila. Pamatuju si, že některé z nich byly velmi krásné, a tím vzácnější, že se vyskytovaly jen v jediném exempláři. V dnešní době se po chodnících povalují balíčky papírových kapesníků v různém stádiu vypotřebovanosti, a také balíčky žvýkaček. Z gumiček do vlasů a sponek bych za ta léta dokázala vybavit dívčí školu, ale sbírám jen ty nejhezčí nebo nějak neobvyklé.

Čtěte také

Pak jsou tu dudlíky, batolecí ponožtičky, chrastítka, lopatičky, plyšoví medvídci, umělé nehty, zapalovače, balzámy na rty, prstýnky, ale pohříchu čím dál méně peněz, jak v peněženkách ubývá hotovosti ve prospěch platebních karet. V časech, kdy i mince menší než desetikoruna měly nějakou hodnotu, dokázal pozorný chodec brzy nasbírat tolik, aby si za ně mohl koupit něco smysluplného. Jeden čas jsem si všechny nalezené drobáky ukládala stranou a po dvou nebo třech letech převážně z halířů nastřádala přes 70 korun. Dnes musí mít člověk velké štěstí, aby našel aspoň korunu.

Můj otec ovšem podezřele často nachází pětikoruny v nákupních vozících, zato já nanejvýš plastové žetony. Běžně na chodníku vídám navštívenky a jeden čas to byly průkazové fotografie. Stále je mám schované. Jedna z nich dokonce nese tvář známého herce.

Čtěte také

Oblíbenou kořistí v našem dětství byly prádelní kolíčky na trávníku za domem, kam padaly z balkonů. Jednotlivé exempláře z různých barevných sad zpestřovaly naši domácí kolekci. Dnes nacházím pod okny spíš kusy spodního prádla – nikdy nevím, jestli jsou to následky nočního dobrodružství nebo oběti náhlého poryvu větru. Šály, šátky, propisovačky, náušnice, nabíječky – snažím se poměr ztraceného a nalezeného ve svém životě udržovat pokud možno v rovnováze. Ale i kdyby se to nezdařilo, můžu se konejšit představou, že předměty nás opouštějí, aby žily šťastnější druhý život někde jinde.

autor: Pavla Horáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.