Ondřej Konrád: ANO Okamuru lehce brzdí
Zhruba od léta začalo hnutí SPD hovořit o tom, že se chystá na vstup do vlády. A to poprvé za skoro devítiletou existenci Okamurova subjektu. A jednostranně, zevnitř ANO slyšitelné pozvánky k užší spolupráci nezní.
Jakoby stále platilo, co prohlásil Andrej Babiš v jedné z debat před volbou prezidenta, že se totiž SPD vládním partnerem ANO nikdy nestane. Tehdy se ovšem hněval, neboť Tomio Okamura místo aby jej podpořil, poslal do volby svého kandidáta Jaroslava Baštu, nyní už nežijícího.
Čtěte také
A Babiš cosi jako zradu asi stále nezapomněl, když před pár dny ono vyhlášení v podstatě zopakoval s tím, že si neumí představit s Okamurou spolupráci ani v opozici, natož ve vládě, protože Okamura na ANO neustále útočí, lže a nedrží slovo. V témže duchu se vzápětí vyjádřily i čelné političky ANO Schillerová s Dostálovou. Na což Okamura uštěpačně opáčil, že se ANO zřejmě otáčí k ODS.
Jen na uklidněnou
To vše ovšem zaznívá uprostřed kampaně k eurovolbám a tak to můžeme brát s rezervou. Anebo možná i jako promyšlenější taktiku, aby se jednak nepoplašila umírněnější část Babišových voličů, pro něž je Okamura moc extrémní, ale i část příznivců SPD, kteří mají Babišovi zase velmi za zlé restrikce během pandemické krize i příchylnost k EU.
Čtěte také
To ovšem neznamená, že by při příznivém součtu mandátů po sněmovních volbách na podzim příštího roku k sobě obě hnutí přece jen nenašly cestu. Třeba na půdorysu někdejšího a obecně překvapivého modelu opoziční smlouvy Klaus–Zeman.
A Babiš má za sebou podobnou zkušenost, jeho menšinovou vládu s ČSSD kryli komunisté. Kteří tím ale mnoho nezískali a nakonec vypadli ze sněmovny. Okamura by byl však tichým partnerem podstatně důraznějším a za podporu by chtěl co chvíli cosi. Pro Babiše by šlo o spojenectví obtížnější, ale přesto představitelné.
Krkolomné vize
Stejně jako to, že by se mu podařilo přilákat část po volbách oslabené ODS, ospravedlňující se, že zamezuje Okamurovi přístup k moci a jde o obecné dobro. Jenomže rozštípnutí občanských demokratů zatím nic nenapovídá. Tomu z přelomu let 97/98, kdy vznikla Unie svobody, předcházela dramatická kauza černého sponzorování a prudký rozchod části strany s Klausem.
Čtěte také
No něco se těžko zopakuje, i když jsou leckteří voliči koalice SPOLU dnes rozčarováni, k Babišovi nemíří. Hnutí ANO by tedy potřebovalo, aby se do sněmovny dostaly nějaké další subjekty. Ale to se stát nemusí, a nakonec by volební výsledek lehce mohl ANO k SPD chtěj nechtěj připoutat. Například vznikem jakési odbornické vlády, v níž by neseděli ani Babiš, ani Okamura a další předáci obou hnutí a šlo by svým způsobem o „opoziční smlouvu 2.0“.
Je to ale vize dost krkolomná. Jenomže původní „oposmlouvu“ si také tehdy snad nikdo neuměl představit. Stejně jako dnes, že do vlády usedne Okamura coby ministr zahraničí a jiný Fiala, tedy Radim, do křesla šéfa resortu vnitra.
Před něčím takovým nás bude také kampaň současných vládních stran varovat především. Zatímco lídři SPD, povzbuzováni mimochodem dvěma bývalými prezidenty, neustanou ladit formu na vstup do ministerských paláců. V čemž je ale, aspoň na venek, předáci ANO poněkud krotí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
