O rodinné historii se u nás dlouho mlčelo. Přeju si, aby Winternitzova vila připomínala dějiny 20. století, říká dědic vily David Cysař
David Cysař, ředitel Winternitzovy vily. Moderuje Markéta Kaňková
Když se David Cysař prochází mezi návštěvníky jednoho z dobových divadelních představení, uváděných ve funkcionalistické Winternitzově vile, má prý pocit, jako když se prochází mezi předky. Díky práci Cysařova rodinného týmu sem dnes můžeme zajít na koncert či přednášku, o samotné vile a její historii pak vznikne film. David Cysař je totiž profesí kameraman, a i tom, proč se věnuje v podstatě výhradně dokumentu, mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
„Hm, tak to ti teda nezávidím,“ odpověděl tehdy šestnáctiletý David Cysař své babičce, když mu na procházce po pražských Malvazinkách před otlučenou barabiznou vyprávěla, že právě tady se narodila. Pomyslel si, že ta porodnice se moc nepovedla, a pokračoval dál v procházce. Psal se začátek devadesátých let a z domnělé porodnice se vyklubal rodinný poklad: dnes vyhledávaná, kulturou žijící a pamětí Československa nasáklá Winternitzova vila.
Ať děti vědí, co nacisti a komunisti zničili
Dům patřící Davidovu pradědovi Josefovi Winternitzovi, schopnému a jazykově nadanému právníkovi, nejmladšímu z osmi potomků židovských rodičů, musela babička v padesátých letech pod nejrůznějšími pohrůžkami přepsat na stát. Roku 1997 Cysařovi dům zrestituovali a opravili, přičemž o současnou podobu se velkou měrou zasadil Davidův otec Stanislav.
Když zemřel, péče o dům a rodinný odkaz zůstala na Davidovi a jeho ženě Kristině. Ti teď tvoří páteř týmu, která se o chod vily stará: pořádají tu koncerty, divadelní představení, která pracují s prostorem i pamětí místa, nejrůznější přednášky a kurzy a nabízí také možnost zážitkového přespání. Vystavili tu také pár dochovaných osobních předmětů Josefa Winternitze: hodinky, brýle, řetízek anebo porcelán. „Jde z toho na mě úžasná atmosféra,“ konstatuje David Cysař, jehož nejoblíbenějším místem ve vile je modřínovým dřevem obložená knihovna.
Rodinná historie je pro Davida Cysaře velké, důležité a místy i bolestné téma. O osudu příbuzných, kteří z velké části zahynuli v koncentračních táborech, i o nuceném přepisu domu se v rodině dlouho mlčelo. Stálá výstava, kterou ve vile vytvořili, proto slouží jako jakési memento. „Snažíme se tu připomínat dějiny 20. století a to, že nacismus i komunismus byly zlé režimy. Chceme, aby děti, které po prohlídce vily přijdou domů, mohly doma nebo ve škole říct, že znají příběh Winternitzů, kteří toto všechno prožili.“
Sám Cysař na sobě pozoruje to, co by se snad dalo nazvat mezigeneračním traumatem. „Je to hodně osobní věc a někdy se špatně rozeznává, co má kořeny v nánosech minulosti a co už ne. U nás v rodině býval častým problémem vztek, se kterým si nešlo poradit. I já to tak mám, ale nechci, aby to tak měly moje děti. Proto dlouhodobě chodím na terapie k psycholožce, která se zabývá prací s generacemi židovských potomků,“ vysvětluje. Pokroky jsou prý podle Cysařovy ženy viditelné.
Kamera i dokument si mě našly
Kromě péče o Winternitzovu vilu se David Cysař, vystudovaný fotograf, věnuje práci dokumentárního kameramana. „Dokument si mě našel. Zajímají mě lidské příběhy a myslím, že s lidmi dokážu komunikovat na úrovni. Dobrá komunikace je ostatně více než padesát procent výsledku. Pokud s lidmi nenavážete vztah, nenechají vás natočit, co je pro vás důležité,“ míní.
Jeho empatie často využívají například režisérky Helena Třeštíková a Linda Kallistová Jablonská, která v dokumentu Opouštět Počátky otevřela důležité téma ústavní péče a přechodu do „nechráněného“ života.
Mezi Cysařovy srdeční postavy československé kinematografie pak patří animátor Karel Zeman, jehož osud zpracoval režisér Tomáš Hodan (David Cysař se coby kameraman podílel na rekonstrukci animačních triků), a taky Miloš Forman. V současné době se vltavský host soustředí na přípravu autorského filmu o mladém a energií nabitém souboru Police Symphony Orchestra, sbírá materiál na dokument o Winternitzově vile a nedávno dokončil kameramanské práce na dokumentu o architektovi Adolfu Loosovi. Právě on je architektem smíchovské vily a řady dalších českých staveb a interiérů: za návštěvu budou zcela jistě stát nově otevřené prohlídkové okruhy Semlerovy rezidence na Klatovské třídě v Plzni.
Související
-
Byl to člověk s moderními nervy. Historička umění Maria Szadkowska mluví o architektu Adolfu Loosovi
Zdálo se, že Maria Szadkowska se ve svém profesním životě bude věnovat historii slovanských jazyků. Dnes ale patří mezi špičkové odbornice na architekturu Adolfa Loose.
-
Petr Domanický: V Loosově interiéru bych bydlet nechtěl
Dědeček Plzeň maloval, otec ji fotil, Petr by ji rád měnil. V Praze vystudoval architekturu, od roku 2009 je kurátorem sbírky architektury Západočeské galerie.
-
OBRAZEM: Unikátní 360° fotografie interiéru Winternitzovy vily od Adolfa Loose
Jedná se o jednu z posledních Loosových zakázek a má hodně shodných prvků s Müllerovou vilou, mimo jiné i způsob členění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
