Michal Bureš

Vzpomínání pana Boleslava Vacy z Příkaz, které slovem doprovodil Jan Sulovský. Režii měl Michal Bureš a vše doprovodí hanácká muzika Ječmeni z Prostějova a soubor...

Toníkova přímá lyrika, to je název básnické sbírky germanisty a rodáka ze slezské Osoblahy, který se věnuje mapování moravské německy psané literatury i její popularizaci.

Přes dva měsíce putovala ze švýcarského Frenkendorfu k nám do Olomouce smutná zpráva o úmrtí našeho někdejšího rozhlasového kolegy Lubomíra Smiřického.

Sarkastický příběh o útěku z města do ticha přírody, kterého je ovšem v chatové kolonii pomálu. Zejména, když máte pracovité sousedy, to se pak může přihodit cokoliv.

O ženském údělu, hledání a rozdávání lásky, o stále otevřené náruči, o samotě i o štěstí. To jsou motivy povídky Končiny štěstí, končiny ticha prozaičky Terezy Boučkové.

V neděli 9. ledna 1949 se na vlně 325 metrů z vysílače Dobrochov poprvé éterem ozvalo: „Hlásí se Olomouc. Vysílá studio Československého rozhlasu v Olomouci.“

10. ledna 1973 byl z Bratislavy do Prahy odeslán dopis, který začínal slovy: „Vážený majstre, máte v ruke list slovenského herca, ktorý prežil kus života s vašou poéziou.“

Pásmo ze vzpomínek redaktora Československého rozhlasu Olomouc Lubomíra Smiřického, pozdějšího emigranta do Švýcarska.

Vydáme s proti proudu času, konkrétně až do roku 1912, kdy Lidové noviny na Štědrý den prvně otiskly hanáckou humoresku „Kterak Palazórník a Hodinář slavívali Vánoce“.

„Jan Kačer byl úžasnej pábitel. Dokázal v nás probudit fantazii a vyprovokovat situaci tak, abychom nevyráběli situaci, ale existovali v ní.“ vzpomíná herec Jan Vlasák.