Nikáb, zlaté prsteny a Alláh. „Manželky džihádistů pracovaly jako ženská tajná policie,“ říká Lenka Klicperová

16. únor 2018

Od hlavy až k patě zahalené v nikábu, na rukou zlaté prsteny a náramky. Zatímco ještě před nedávnem si manželky džihádistů žily jako šlechta, dnes svůj čas tráví v uprchlickém táboře na severu Sýrie. Jak někdejší „královny chalífátu“ žijí? Přímo do uprchlického tábora to přijely zjišťovat české novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová.

„Vedení tábora nikoho nenutí, aby se vyjadřoval pro média. Proto bylo na nás tyto ženy přesvědčit k rozhovoru,“ upozorňuje v rozhovoru s Lucií Výbornou Lenka Klicperová.

A jak dodává, ne vždy byly ona a její kolegyně Markéta Kutilová úspěšné. „Spousta zejména rusky mluvících žen s námi velmi ostře odmítlo mluvit. Často velmi nevybíravými způsoby nám daly najevo, co si o nás myslí. Že jsme jen káfir, tedy nevěřící póvl,“ vzpomíná novinářka.

Obyvatelé tábora mají dostatek jídla. Zásobování nevázne. Materiálně žádným nedostatkem netrpí. Především tvrdé jádro džihádistek, které litují konce Islámského státu, ale samozřejmě trpí.

Kati i oběti

Jedna z žen, které Martina Kutilová a Lenka Klicperová v táboře zpovídaly, doslova prohlásila: „Manželky džihádistů pracovaly v chalífátu jako tajná policie. Ostatní ženy sledovaly, bily a mučily.“

A že chalífát skutečně měl i svou tajnou ženskou policii, v rozhovoru s Lucií Výbornou znovu potvrzuje Lenka Klicperová. „Některé z žen skutečně pracovaly jako ty, které špiclovaly ostatní ženy-civilistky. Po městě dokonce chodily s kalašnikovem přes rameno, byť zahalené v nikábu.“

I proto dnes v táboře Ain Issa na severu Sýrie panuje napětí. Denně se tam totiž potkávají bývalé oběti s těmi, které je kdysi sledovaly a mučily. „Civilistky se manželek džihádistů dodnes bojí a chtějí se jim pomstít. Tábor ale má ozbrojenou ochranu, i díky tomu se tam zatím podařilo zabránit větším konfliktům,“ popisuje Lenka Klicperová.

autor: als
Spustit audio