Nejen Seifert. Máme i další zapomenuté rodáky s Nobelovou cenou, vysvětluje historik Stehlík

V roce 1905 získala první žena Nobelovu cenu za mír a jmenovala se Bertha von Suttnerová (1843–1914).

Pocházela z pražské rodiny Kinských. Dětství prožila v Praze a Brně, až pak se jí domovem stala Vídeň. Její životní příběh a poznání světa ji dovedly až k přesvědčení pacifistky. V tehdejším světě národních tendencí si ale nadělala spoustu nepřátel – mezi Čechy i Rakušany.

„Byla proti nacionalismu jak německému, tak českému. Byla proti válce v době, kdy byla vnímána s patosem hrdinství,“ říká historik Michal Stehlík.

Manželé Coriovi

Dalšími rodáky, kteří získali Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v roce 1947, jsou manželé Gerty a Carl Coriovi.

„Oba pocházejí z pražských rodin německy mluvících Židů, což byla na přelomu 19. a 20. století většina rodin. Vystudovali v Praze medicínu, ale v německé části univerzity,“ popisuje historik Stehlík.

Čtěte také

DVOJKA

Marie Curie-Sklodowská. První žena, které byla udělena Nobelova cena

„I jejich rodinu zasáhla tragédie holokaustu: Gertina matka zahynula v terezínském ghettu. Dalším členům rodiny se naštěstí podařilo včas emigrovat.“ Objevy manželů Coriových jsou považovány za základy nové koncepce součinnosti hormonů a enzymů v lidském těle. Své vědecké a výzkumné činnosti se už ale věnovali ve Spojených státech amerických.

Známým nositelem Nobelovy ceny za polarografii se v roce 1959 stal Jaroslav Heyrovký. „Byl nominován dokonce 18krát: za chemii, fyziku i medicínu a čestný doktorát získal na řadě univerzit.“ Doma měl ale nemalé problémy. Základy objevů položil ve 20. letech minulého století. „Ve své vědecké práci pokračoval i během války – pak ho ale obvinili za údajnou kolaboraci, což se naštěstí včas vysvětlilo.“

Seifert

Když se v roce 1984 objevila zpráva, že Nobelovu cenu za literaturu získal básník a prozaik Jaroslav Seifert, napsal mu Václav Havel dopis. „Zmocnila se mne tak velká euforie, že jsem hned zasedl a píšu Vám. Je to skvělé a ze srdce blahopřeji. Myslím, že se budou radovat všichni Češi a Slováci.“ 

Čtěte také

Nobelista Heyrovský si cenu mohl vyzvednout ve Stockholmu, děti ale musel nechat doma

Havel se mýlil – kromě krátké novinové noticky se o něm vlastně nepsalo nikde. Komunistickému režimu se to nehodilo do strategie.

„V období normalizace byl Seifert v nemilosti režimu, nebyl přijat ani do obrozeného svazu spisovatelů, měl i přímé střety s režimem, když se zastal vězněného spisovatele Jiřího Gruši. Navíc se podepsal pod petici za propuštění politických vězňů.“ Musíme dodat, že sám přitom patřil ke skupině levicových umělců, ale praktiky a realita státu se s vysněným rájem nějak míjely.

Dalšími, kteří obdrželi Nobelovu cenu a souvisejí s českými zeměmi, jsou Thomas Mann, který byl československým občanem při svém útěku před nacistickým Německem v letech 1936 až 1944. Nobelovu cenu získal v roce 1929.

Čtěte také

DVOJKA

Žili jsme pod dohledem StB. Jaroslav Seifert byl ale chráněné zvíře, říká jeho dcera Jana

V roce 2007 pak získal Nobelovku za fyziku, za gigantickou magnetorezistenci považovanou za průlom v oblasti moderních informačních technologií související s kapacitou paměťových disků, Peter Gruenberg. Ten se narodil v Dýšině u Plzně v roce 1939, kde žil do svých 7 let. Následně byl s matkou a sestrou odsunut do Německa, protože byl německé národnosti.   

Na otázku pořadu, jestli se naši držitelé Nobelových cen dočkali úcty, historik Michal Stehlík odpovídá: „Nedočkali, máme skupinu, na kterou se zcela zapomnělo, jako je Bertha von Suttner. Pak jsou další jako Coriovi, kteří se tady nevnímali jako rodáci, a Heyrovský, který byl nejdřív nesmyslně obviněný z kolaborace. A Jaroslav Seifert? Ten byl komunistickým režimem odsunut na vedlejší kolej.“

Víc najdete v audiozáznamu pořadu Ivany Chmel Denčevové.