Naše nabubřelé ego je jen iluze. Až pochopíme, že nejsme extra výjimeční, přijde pohoda, říká klinický psycholog Miroslav Světlák

14. červenec 2023, aktualizováno

Mindfulness je schopnost být vědomý v přítomném okamžiku. V dnešní zrychlené době, kdy se na nás stále hrnou informace ze světa, je těžké zušlechťovat si svůj vnitřní svět. Přitom je dokázáno, že i několika málo minutami procvičování mindfulness denně prospíváme našemu duševnímu zdraví. „Jde o to plně si uvědomovat, že moje hlava vytváří spoustu konstruktů a že je nemusím brát tak vážně,“ radí klinický psycholog Miroslav Světlák. Jak praktikovat mindfulness v praxi?

Jaké by měly být hlavní pilíře k udržení si duševního zdraví?

Těch pilířů je několik. Záleží samozřejmě, odkud se odrazíme, ale ten hlavní, který vystupuje nad všechny, je schopnost být v přítomném okamžiku. Tím se nemyslí sedět na růžovém obláčku a usmívat se na svět, ale to, že si plně uvědomuji, že myslím. Uvědomovat si, že moje hlava vytváří spoustu konstruktů, představ a fantazií. A také je důležité nebrat tak vážně to, co si myslím.

Lidé v mém okolí si stěžují na neustálý vír myšlenek v hlavě. Jak takový vír zastavit?

Nedá se zastavit. Mozek neustále generuje proud myšlenek a predikcí. Podstatou cvičení mindfulness je, že sedím a pozoruji, co se v mé hlavě odehrává, nijak to neměním, nezastavuji, nezesiluji. Na to naváže vhled, to je ta chvíle, kdy si řeknu – aha, ono to funguje takto, mozek mi nabízí tuto myšlenku, ale já se na ni můžu jenom dívat a ve světě se nic nezmění.

Čtěte také

Vhled je hluboké uvědomění si toho, že jsme součástí něčeho mnohem většího, než si myslíme v běžném životě. Že jsme součástí komunity, přírody, planety a celého vesmíru. A že nejsme extra výjimeční a že naše nabubřelé já je celé jenom iluze. A ve chvíli, kdy se obrousí důležitost ega, dostaví se příjemný pocit uvolnění, životní spokojenosti a pohody.

Žijeme v době, která by se mohla nazvat reklamou na štěstí. Měli bychom mít nárok na štěstí 24 hodin denně?

S tím souvisí další pilíř. Měli bychom si připomínat, že život je těžký, strastiplný, že naše tělo, i když je úplně zdravé, generuje celou řadu nepohodlí, zkrátka že se toho v životě spoustu děje.

Nárok „Měl bych být šťastný a měl bych se neustále cítit dobře“ je, řekněme, jed, který nám kazí spokojený život. Spokojený život je naopak akceptace a přijetí. Svět běží a dějí se nepříjemné věci, tak to prostě je.

Čtěte také

Podle statistiky WHO přibývá depresí, psychických poruch, poruch spánku, ale současně vy vědci máte množství informací o tom, jak by člověk mohl svému duševnímu zdraví prospět. Proč se to tedy nedaří?

Jednak je to mnohem podrobnější diagnostikou, takže část těch dat je daná tím, že se lidí více ptáme na úzkost, depresi a jiná duševní onemocnění. Ale zároveň se dramaticky mění společnost a její tempo. Stresová nálož pro nás pro všechny se zvýšila tím, že víme o všem, co se šustne, kdekoliv na planetě. Před třiceti lety nás to moc netrápilo.

Rozhovor je reprízou pořadu z 25. dubna 2023.

autoři: Lucie Výborná , mga
Spustit audio

Související