Na koncertech se pokaždé těším, že něco spadne nebo někdo přijde pozdě. Rád to beru do hry, říká Ondřej Havelka

Jako kluka ho fascinovala muzikalita, tvořivost, improvizace a autenticita Studia Ypsilon. Tak moc toužil být členem téhle party, že ačkoliv už tehdy působil v populárním Originálním pražském synkopickém orchestru (OPSO), na DAMU paralelně studoval herectví. Do Ypsilonky se po škole nakonec opravdu zapojil, hrál tam na kontrabas a zpíval, z nastudovaných inscenací nejraději vzpomíná na Život a smrt Karla Hynka Máchy.

Ondřej Havelka & Melody Makers|foto: Archiv Ondřeje Havelky

„Byl to úplně jiný svět, dnes už se od přímé komunikace s divákem a jeho vtažení do hry upouští, mladí režiséři sázejí spíš na intelektuální konstrukce a nutí publikum, aby hru vnímali racionálně. Já ale pořád věřím na emocionální propojení, na koncertech s mými Melody Makers se pokaždé těším, že něco spadne nebo někdo přijde pozdě. Okamžitě to zahrnuji do hry. Dodnes říkám, že nesu standartu staré Ypsilonky,“ konstatuje.

Spojení hudby a divadla, po tom jsem toužil

Dnes už ho herectví neláká, ostatně jak ve Vizitce řekl, díky popularitě, již zažíval s Originálním pražským synkopickým orchestrem, jej producenti spojovali jen s „hladkým“ typem rolí. „Mnohem víc mě baví kapela a režírování,“ dodává.

Ondřej Havelka připravuje operu Bílý pán|foto:Martin Popelář, Národní divadlo moravskoslezské

Operní režii vystudoval na konci 80. let na JAMU v Brně, a to v podstatě náhodou. Ke studiu ho přemluvili, neboť potřebovali naplnit ročník. K první operní režii se pak Havelka dostal až po čtrnácti letech, roku 2004 měla ve Stavovském divadle premiéru opera Nagano libretisty Jaroslava Duška a skladatele Martina Smolky. „Nikdy jsem v tak velkém divadle nepracoval, nebyl jsem na to zvyklý a prožíval kvůli tomu traumata. Dnes už to miluju, spojení divadla a hudby je to, po čem jsem nejvíc toužil,“ říká s tím, že příští rok bude v brněnském Národním divadle zkoušet Verdiho operu Falstaff. O pojetí operní režie Ondřeje Havelky se mluví jako o konzervativní, on sám je ale na úctu k tradici hrdý. „Vnímám ducha hudby, a protože se věnuji autentické interpretaci jazzu a v minulosti jsem zpíval taky v souboru Musica antiqua, pochopil jsem, v čem tkví interpretační finesy. Když slyším muziku, jsem okamžitě ovlivněn autorem a vtažen do doby vzniku.“

Magdalena Kožená zkouší s Ondřejem Havelkou a Melody Makers|foto: www.kozena.cz

Jestliže s OPSO, který roku 1976 založil Pavel Klikar, hrával Ondřej Havelka hlavně hot jazz, se svými Melody Makers, založenými o dvacet let později, se přesunul ke swingu. Dnes se kapela věnuje nylonovému období, což je doba po druhé světové válce, kdy u nás swing dosáhl vrcholu. A proměňuje se i posluchačstvo, dorůstá nové, vznikají další swingové kluby, tančit se chodí po večerech. Speciální tančírny proto vedle swingových koncertů pořádají i Melody Makers. Do swingu si odskočila i operní pěvkyně Magdalena Kožená, s níž Melody Makers nahráli před pěti lety desku skladeb Colea Portera a aktuálně chystají společné turné.