Joachim Meyerhoff patří k nejoblíbenějším německým hercům. Vydal už čtvrtý román. Bude opět bestsellerem?
Romány Joachima Meyerhoffa jsou jednoznačně autobiografické, jsou ale také fikcí. Nyní vyšel v Německu jeho čtvrtý titul.
Ve třech předešlých románech se Meyerhoff postupně loučil se svými blízkými. Jeden z jeho bratrů umřel v důsledku autonehody, otec na rakovinu a prarodiče, protože na to měli věk. Všechna loučení byla láskyplná, na povrchu plná jeho typické ironie, uvnitř procítěná a smutná. V druhém románu autobiografické řady píše o svém dětství v areálu psychiatrické kliniky, ve které byl jeho otec primářem. To je zatím jediný, který také vyšel česky - pod titulem Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo.
Názvy Meyerhoffových knih jsou vůbec velmi originální - jeho poslední, který právě vyšel, bych označila za lehce schizofrenní a přeložila jako Spolužití samotářů (Die Zweisamkeit der Einzelgänger). Je to první román, ve kterém píše víc o sobě, než o druhých. To je pro Meyerhoffa netypické a zpočátku jsem si na na toto nové `skupenství` musela zvykat. Ale po prvních padesáti stránkách opět převládne pro něj typická vypravěčská náruživost a vskutku fenomenální cit pro správný timing. A v neposlední řadě Meyerhoffova bravura použití humoru, který u něj často sídlí ve smutku.
A. C. Sulzer: Mládí je cizí země
Mládí je cizí země – nová kniha Alaina Clauda Sulzera. Bez začátku, bez konce, protože, jak autor sám říká: „Na začátek si nepamatuju a konec ještě neznám.“
Ve Spolužití samotářů Meyerhoff píše o svém prvním angažmá nejprve v provinčním divadle v Bielefeldu a pak v Dortmundu a o milostných vztazích, které jeho první zkušenosti na jevištích doprovázely. V Bielefeldu se seznámil s nekonvenční studentkou Hannou a tento vztah pokračuje i po přestěhování do Dortmundu. Zde jeho milostný život nabývá nových nečekaných rozměrů, poté co poznává tanečnici Franku a pekařku Ilse.
V Bielefeldu se autor románu cití pohřben za živa, dokud nepozná Hannu, nekompromisní kritičku jeho prvních vystoupení. Je fascinován jejím vzhledem, který nelichotivě popisuje do detailů:
Měla až moc velké zuby, příliš velké oči, placatý nos a zatraceně krátké vlasy - okamžitě se mi líbila!
Tanečnice Franka je jeho kolegyně v dortmundském divadle. Je vášnivá, protancovává, propíjí a promilovává se nocemi. Joachim ji doprovází: bez stimulantů, které si k tomuto účelu obstaral, by to fyzicky nezvládnul. Pomáhají i vydatné snídaně, které si dopřává v pekárně u Ilse - obě - Ilsu i její zděděnou pekárnu, v které se od 50tých letech čas zastavil, popisuje Meyerhoff s téměř hrabalovským šarmem.
Protagonistovi románu se daří tyto tři známosti současně udržovat, ale to samozřejmě vyžaduje notnou dávku organizačního talentu. Na rozdíl od jeho herecké kariéry, v které se vrší drobná zklamání a neúspěchy, funguje jeho trojkombinace celkem dobře. Otázkou je: jak dlouho?
Spolužití samotářů je zdařilým sebeironickým pohledem na další úsek autorova života. Jiným, než ty předešlé, ale neméně poutavým, vtipným a hlubokým.
Joachim Meyerhoff: Die Zweisamkeit der Einzelgänger. Verlag Kiepenheuer&Witsch Berlin, 2017. 426 stran.
