Jan Fingerland: Proč Erdogana nezastaví ani neúspěchy
Desítky milionů obyvatel Turecka vyrazí v neděli k urnám. Skutečnost, že jde o volby místní, nic neubírá na jejich osudovosti. Podle některých názorů se v nich rozhoduje o osudu demokracie a právního státu.
Z pozice istanbulského starosty se chodí až do prezidentského paláce – současný prezident Recep Tayyip Erdogan o tom ví své, právě v tomto největším tureckém městě přesně před třiceti lety zahájil svou cestu až na vrchol, a zatím z něj nehodlá slézt.
Čtěte také
Odveta a potvrzení
Jde ale i o něco jiného. Jde o první volby od těch prezidentských a parlamentních před necelým rokem, které se odehrály ve znamení marného vzepětí opozice proti Erdoganovi, jehož označila za hrozbu pro demokracii. Opozice má teoreticky šanci odčinit svůj neúspěch.
Ale také jde o prezidentův pokus odčinit prohru kandidátů strany AKP z voleb v roce 2019, kdy se do čela obou největších radnic, istanbulské i ankarské, postavili představitelé opozice a ohrozili tak prezidentovu image neporazitelnosti.
Čtěte také
Nejde ale jen o symbolické vyznění. Erdogan už před několika lety spojil svou AKP do volební koalice s několika menšími nacionalistickými a islamistickými stranami. Těm se odměňuje nejen přihráváním výhod a kompromisy v jiných obvodech, ale i ústupky při formulování dalších úprav ústavy. Mimo jiné dalším omezením sekularismu, dosud garantovaného ústavou.
Sám má v tomto ohledu vlastní cíle, totiž další prodloužení svého pobytu u moci i po roce 2028, kdy by už teoreticky neměl mít právo kandidovat.
A jde tu ještě o něco dalšího. Současní opoziční starostové Ankary a Istanbulu, zatím poměrně úspěšní a oblíbení, mají své ambice v příštích prezidentských volbách v roce 2028. Ovšem neúspěch v nedělních místních volbách by je mohl politicky poškodit.
Klíč k úspěchu
Jak jsou tedy představitelé opozice připraveni uhájit své pozice? Ne moc dobře, respektive ne tak, jak by mohli.
Je tomu tak zejména v případě Istanbulu. Po loňském neúspěchu při pokusu sesadit Erdogana se široká koalice několika stran, od prokurdské až po nacionalistickou, rozpadla, a její představitelé místo toho vedou pošetilé spory.
Čtěte také
To vedlo k tomu, že proti kandidátovi AKP tentokrát nestojí jediný společný opoziční kandidát, ale hned několik za různé strany, což tříští opoziční hlasy. Může tak dojít k paradoxnímu vývoji, kdy ani už všeobecně viditelná korupce a neúspěšná ekonomická politika strany AKP nepovede k porážce.
Druhým faktorem, jak poznamenává americko-turecký politolog Sinan Ciddi, je osobnost samotného Erdogana. V Istanbulu AKP nasadila bezbarvého bývalého ministra, kterého však podporuje prezident, a na rozdíl od opozice dává najevo vůli zvítězit a dělá pro to všechno.
Opozice svými spory o přerozdělení vlivu na místní úrovni jako by posílala voličům vzkaz, že Erdogan je stále ještě nejméně špatnou alternativou.
Erdogan zatím pokračuje ve svém úspěšném tažení za omezením demokracie pomocí demokratických voleb. Politologové si všímají relativně nového fenoménu této kampaně, a to použití výroků stávajícího opozičního istanbulského starosty, vytvořených za pomoci umělé inteligence a šířených pomocí sociálních médií.
Ve spojení s už téměř dokončeným ovládnutím všech vlivných médií a vytlačením vlivu těch zahraničních na internetu, se tím vytváří nová situace. Nadcházející turecké volby tak možná jsou kapitolou nejen turecké, ale obecně evropské demokracie – bez ohledu na to, kdo se nakonec stane starostou Istanbulu nebo Ankary.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
