Jan Fingerland: Blíží se Izrael k volbám a Netanjahu k pádu? Obojí je bez záruky

Netanjahu dokázal přežívat u moci i za pro něj velmi nepříznivých podmínek, fiasko z loňského října by teoreticky neměl politicky přežít. Nyní, po půl roce, je stále v čele vlády, a nezdá se, že by se někam chystal. Tváří se, že nejdříve musí zničit Hamás a osvobodit rukojmí, a pak se uvidí.

Čtěte také

Izrael sklouzává do hluboké mezinárodní izolace, domácí demonstranti zas požadují konec vlády Netanjahua

Jenže je tu velký tlak na to, aby šel, a to hned z několika stran. Do ulic se vrátili demonstranti, kteří před útokem Hamásu ve velkých počtech protestovali proti vládě a jejím reformám. Sílí také tlak rodin rukojmích a jejich příznivců, kteří jsou stále hlasitější, a oba tyto protestní proudy pomalu splývají.

Rozpad vlády by ale mohli přivodit také její vlastní členové. Náboženské strany hrozí odchodem, pokud kabinet prosadí odvody ultraortodoxních mladíků do armády. Stažením své podpory hrozí i ultranacionalista Itamar ben Gvir, který zas trvá na útoku na poslední základnu Hamásu v Rafáhu.

Co mluví pro volby

Otázka předčasných voleb však je ve vzduchu. Netanjahu je odmítá s tím, že kampaň povede k rozdělení společnosti a ohrožení válečných cílů. Evidentně doufá v jejich odklad, změnu společenské atmosféry, případně dosažení nějakých úspěchů v mezičase.

Čtěte také

Jan Fingerland: Nejvyšší soud vrátil Izrael o tři měsíce zpátky

Jenže brzké volby si přeje většina dotázaných občanů. Pro izraelskou politiku je příznačné, že se předmětem sporu stalo i případné datum. Odpadlík od Likudu Gideon Saar navrhl vyhlásit volby na příští leden. Benny Gantz kontroval návrhem, aby se konaly už v září. A nynější vůdce opozice Jair Lapid říká, že tak dlouho společnost na novou vládu čekat nemůže.

Gantz své volání po volbách ospravedlňuje tím, že společenské napětí se přelilo do ulic, a vyhlídka na hlasování by debatu vrátila zpátky do médií, kampaně a parlamentu. Jenže Benny Gantz také vidí, že Netanjahu a jeho Likud by nyní volby jasně prohráli, zatímco Gantzova Národní jednota by vyhrála s větším počtem hlasů, než kdy dostal Likud.

Ale také současně, že voličská přízeň Likudu se znovu zvedá, i když velmi pomalu. Gantz tak propůjčil trojčlennému válečnému kabinetu důstojnost, ale sám účastí v něm politicky tratí.

Čtěte také

Netanjahu v kleštích. Z jedné strany utahují šrouby spojenci z krajní pravice, z druhé Američani

Ve zvláštní situaci je zmíněný vůdce opozice Lapid, jehož strana se nepodílela na říjnové blamáži ani nynější válce, ale přesto také překvapivě ztrácí podporu. Na předčasných volbách by tak Gantz asi vydělal, ale ne dost a také částečně na úkor svých potenciálních spojenců.

Kdo kde parkuje

Posílil by sekulární nacionalista Avigdor Lieberman, který na sebe stáhl hlasy vládních stran. Ale otázka je, zda se voliči k němu přestěhovali, anebo jen u něj dočasně zaparkovali. Zajímavé je, že jeden ze dvou ultranacionalistů, Becalel Smotrič, by se možná nedostal přes volební práh, na rozdíl od svého rivala a spolupracovníka Itamara ben Gvira. Arabské strany zůstávají v průzkumech na svých tradičních číslech.  

Ve hře je řada neznámých. Například zda by se proti Netanjahuovi nepostavila část „likudniků“, kteří by udělali závěr, že už dlouholetý předseda straně více škodí než prospívá. Jde jim především o jejich vlastní křesla v knesetu, a ne loajalitu k jednomu muži. Nicméně tím spíše by sami neměli zájem teď nové volby přivolat.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Spekuluje se o návratu lidí, jako byl Naftali Bennett, nebo vstupu nových lidí, jako je bývalý šéf Mosadu.

Nejzajímavější by byl příchod bývalého člena generálního štábu a pozdějšího ministra Jaira Golana, který by rád sjednotil zdecimovanou izraelskou levici, a pokud by se mu to povedlo, zcela nově by zamíchal kartami.

Izraelští sociologové si všímají, že trvá rozdělení společnosti. Volání po jednotě pod heslem „společně zvítězíme“, tedy samo o sobě nestačí. Ukazuje se také jiná izraelská zvláštnost, optimismus, odolnost společnosti a důvěra v budoucnost, kombinované s velkou nedůvěrou ve společné instituce, především ty politické.

Autor je komentátor Českého rozhlasu