Jak se čte les
Les. Místo spojené s romantikou, relaxací, sportem, ale také s pohádkami a strašidelnými historkami. Řeklo by se - letní odpočinkové téma, ideální po návratu lesními pěšinami s košíkem plným hub. Ale stačí podívat se trochu blíže, a idyla zmizí v nenávratnu. Z které strany začít? Třeba otázkou, jestli se má les nechat růst ,,jak dříví v lese"...
S lesníkem a ředitelem Diecézních lesů Hradec Králové Pavlem Starým se procházím lesními porosty na Chrudimsku a zaujatě poslouchám o lásce, obdivu a respektu k přírodním zákonitostem v lesním hospodaření. „Je to součást mého bytí, protože se kolem něj pohybuji prakticky celý svůj profesní život, více než třicet let,“ říká. „Při vyslovení slova les vidím nejen romantické místo procházek, stromy a živočichy, kteří v něm žijí. Jako lesník musím vidět les především jako objekt mé péče a hospodaření.“
Les není pole
Základem lesnické profese je naučit se svůj les číst. A to se lesník nenaučí ve škole nebo z knížek. Odborné znalosti jsou samozřejmě nutné, s jejich pomocí pak musí lesník sledovat, jak les žije, jak se chová, co se v něm děje. Lesník či hajný, pokud bere svoji práci nejen jako zaměstnání, ale jako poslání či spíše službu, by se měl v jistém smyslu stát součástí lesa. A svým způsobem se může také stát, že les svého lesníka obrazně nepřijme. Třeba když lesník udělá špatné opatření a nerespektuje přírodní zákony, které pro ten který les platí. Dříve nebo později se to jemu nebo ještě spíše jeho nástupcům vrátí. O tom ví své také pan ředitel Starý.
„V minulosti byly převážně listnaté a smíšené lesy nahrazeny lesy jehličnatými, nejdříve borovicí, později smrkem. Negativní důsledky se ukázaly až za několik generací lesníků. Už ve dvacátých letech minulého století přišla kalamita díky přemnožení motýla bekyně mnišky, kdy její housenky způsobily holožíry - sežraly na rozsáhlých plochách lesů veškeré jehličí na stromech a tím tyto lesy zničily.“
Jaké byly příčiny nahrazení smíšených lesů monokulturami? Podíváme-li se do historie, před dvěma sty a více lety se řešil především nedostatek dříví. Původní lesy již neposkytovaly dostatek dřevní hmoty, proto začali lesníci vysazovat jehličnaté - především smrkové - monokultury. Smrk roste relativně rychle, jeho pěstování je poměrně jednoduché a dává dostatečně vysoký výnos. V té době byl pohled na lesní hospodářství poplatný tomu, jak lidé nahlíželi na zemědělství. Les byl zkrátka vnímaný podobně jako pole. Vymýtil se porost a pak se zasadily nové stromky, ty se pěstovaly a po určité době zase sklidily. Všechno se dělalo uměle a vůbec se nevyužívala skutečnost, že les má schopnost přirozeně se zmlazovat a alespoň zčásti se obnovovat sám.
Blízko přírodě
„Postupně, i díky přibývajícím problémům s dosavadními způsoby hospodaření, lidé nakonec došli k tomu, že je výhodnější využívat přírodní síly, a začala se objevovat snaha vracet se ke způsobu hospodaření, který nám příroda naznačuje. Dnešní praxe je obvykle kombinací obou typů hospodaření,“ popisuje dřívější styl hospodaření inženýr Starý. Právě Diecézní lesy Hradec Králové, které obhospodařují šest a půl tisíce hektarů lesů od Vysočiny přes Chrast, Poděbrady až po Krkonoše, razí průkopnickou tezi takzvaného lesa budoucnosti. Nikoli náhodou patří ke členům sdružení Pro Silva Bohemica, jež prosazuje lesnictví „blízké přírodě“.
„Všechno začalo tím, že si jeden lesník všiml malých jedlí, smrků a dubů, které vzešly pod vzrostlými smrky. Proto se některé z velkých stromů vykácely a celý prostor byl následně oplocen, aby lesní zvěř mladé stromky nezničila. Stromečky dostaly více světla, vláhy a také času na to, aby v klidu vegetovaly. Během příštích deseti let se do této lesní školky dvakrát vrátíme, abychom velké stromy opět odtěžili a udělali tak lepší podmínky pro růst nové generace. A za třicet let naroste nový, už smíšený les, který lesníci nevysázeli, který vznikl přirozenou cestou samovolné obnovy lesa,“ vysvětluje novátorský přístup k lesnictví Pavel Starý. Jde o zcela jiný způsob hospodaření, nežli jaký se používá dnes. Nekácejí se velké plochy a nevznikají paseky, nesázejí se nové stromy, kácejí se jen jednotlivé dřeviny. Podobně hospodaří vlastníci lesů na západ od našich hranic, hlásící se k uvedeným myšlenkám. Nečiní tak z ušlechtilých pohnutek, ale z pragmatických důvodů. Vyplatí se jim to.
Jak se mění dnešní hospodaření v lesích, dobře ilustruje třeba bříza, kdysi považovaná za plevel. Ale dnešní pohled na ni je jiný. „Pro břízu se často používá výraz škodící dřevina. Břízy ale mohou přispět k vyšší ekologické stabilitě lesa. Je to přípravná dřevina, která je otužilá, rychle odrůstá. Vytváří ochranné prostředí, po ní nastupují dřeviny, které patří k vrcholné fázi lesa, tedy jedle, buk, dub či smrk,“ uvádí Pavel Starý.
Místo vlka - člověk
Součástí hospodaření v lese je rovněž lov zvěře pro udržení rovnováhy v přírodě. Jde o součást hospodaření s přírodou, tak postupoval člověk od nepaměti, jinak by zahynul hlady.
Myslivost je od slova myslet, nejde o bezuzdný lov a vybíjení zvěře. Ta se musí střílet i proto, že díky historickému vývoji vyhubil člověk velké šelmy - vlky a rysy, stojící na vrcholu potravní pyramidy. Tyto šelmy do značné míry ovlivňovaly stavy spárkaté zvěře, především srnčí či jelení. Proto dnes musí místo šelem regulovat počty přemnožené zvěře člověk. „Částečný návrat vlka a také rysa do naší přírody je dnes již realitou. Osobně si myslím, že za určitých podmínek může vlk u nás v lesích existovat. Představy o jeho nebezpečnosti, objevující se v pohádkách, vycházejí především z odvěkého souboje mezi dvěma predátory, člověkem a vlkem. Vzájemně si konkurovali.
Ale v současnosti bývají setkání člověka s vlkem zatím spíše vzácná, i když v posledních letech se některé populace vlků začínají přizpůsobovat životu v poměrně hustě osídlené krajině. Vlci se k nám samovolně šíří a rozhodně od nich neplyne člověku žádné ohrožení, na rozdíl třeba od divokých prasat, jejichž selata vlci loví. Problém je spíš v chovech ovcí. Stát sice vyplácí škody za stržení užitkových domácích zvířat velkými šelmami, nejúčinnější je ale ochrana dobrými ovčáckými psy, kteří by ovce před vlky ubránili,“ vysvětluje ředitel. Základem dobré práce lesníka je sledování a pravidelné kontrolování stavu lesa. Lesník na svém úseku o rozloze jednoho až dvou okresů plánuje veškeré činnosti jednak v předstihu, jednak operativně podle aktuální situace. Mezi takové práce patří i nahodilá těžba, tedy zpracovávání stromů suchých, napadených kůrovci, poškozených větrem nebo sněhem.
Opakem nahodilých těžeb jsou těžby úmyslné. Ty lesní hospodářství dělí na výchovné, což jsou probírky a obnovní těžby, kdy probíhá nahrazování dospělého lesa novou generací. „Lesník stojící v první linii musí toto vše vzít v úvahu a správně se rozhodnout. Vytěžené dříví se musí dál vyexpedovat a prodat odběratelům. Organizace je věcí ředitelství, ale expedici dříví zajišťují sami lesníci. Veškerá lesní výroba se musí evidovat. Důležitou součástí činnosti firmy je komunikace se státní správou, se samosprávami a jednotlivými vlastníky a vyřizování různých podnětů,“ popisuje činnost firmy její jednatel a ředitel v jedné osobě.
Na otázku, zda se lesník dívá spíše do korun stromů, nebo směrem dolů, nedává jednoznačnou odpověď. Když se vyznačují stromy k těžbě, měl by se dívat nahoru, protože nejdříve se vybírají stromy poškozené, a to je vidět především při pohledu do jejich korun. Naopak pohled dolů je třeba při zalesňování, kdy je třeba hlídat, jestli jsou stromky správně zasazené a jestli mají všechno, co potřebují, musí se vyžínat tráva me zi nimi a také je třeba chránit je proti okusu zvěří. Na konci vegetační sezony je zase nutné v lesních kulturách zkontrolovat, zda přežily všechny sazenice, nebo jestli není ty odumřelé potřeba nahradit novými. Času na obdivování krás lesa lesníkům opravdu mnoho nezbývá.
Škola v lese
Podle Pavla Starého je naše příroda každopádně ohrožena víc, než si připouštíme. Čistota vod se sice zlepšila, elektrárny byly odsířeny, ale je tu stále i mnoho dalších negativních nebo problematických vlivů: stoupající obsah skleníkových plynů - oxidu uhličitého, metanu. A to nemluvíme o starých ekologických zátěžích v půdě, například v důsledku imisí oxidu siřičitého. Z toho vyplývá také měřitelný stav lesních porostů - defoliace neboli odlistění. Do nějaké míry je defoliována většina lesních porostů v naší zemi.
„Našich diecézních lesů se to zatím v ohrožující míře netýká. Ale i u nás stejně jako všude jinde se projevují výkyvy počasí, v posledních letech především sucho a celková změna klimatu. I z těchto důvodů zveme širokou veřejnost na programy lesní pedagogiky, kde s nimi hovoříme o lese a o ochraně přírody. Úspěšné jsou například programy, kdy škola přiveze do lesa děti, které se na základě metod zážitkové pedagogiky seznamují s činností lesníků a se životem v lese,“ přibližuje další důležitou aktivitu dnešních hajných a myslivců královéhradecký lesník Pavel Starý, který se i dnes do lesa těší. Vzhledem k manažerským povinnostem tam však musí často vyrazit až o víkendu...
