Dnešní děti jsou ochuzené o dobrodružství. I ten tělocvik mají vykostěný, stýská si spoluzakladatel fondu
Vzrušující a neobvyklé zážitky, díky kterým se dostáváme za hranici osobního komfortu, pomalu mizí ze životů našich dětí, tvrdí Aleš Pokorný, spoluzakladatel Nadačního fondu dobrodružné výchovy v přírodě. „Všimli jsme si, že dobrodružství mizí nejen ze škol, ale i z různých sportovních a dětských oddílů, dokonce i z těch skautských. Všechny totiž svazuje čím dál větší strach, že se něco může stát.“
Strach podle něj ve společnosti narostl do takových rozměrů, že od pořádání dobrodružných aktivit odrazuje i organizace, které to dřív dělaly zcela přirozeně.
Pro srovnání vzpomíná Aleš Pokorný na dobu svého dětství a dospívání: „My jsme třeba vyráželi na celodenní hřebenovou túru na běžkách, kdy bylo vidět maximálně od tyče k tyči. Byl s námi učitel a vůbec nebyla debata o tom, jestli půjdeme, nebo ne. Bylo to normální a přirozené.“
Dnešní dobu naproti tomu obavy svazují už natolik, že je „vykostěný“ i obyčejný školní tělocvik. „Kdo se ,pustí‘ s dětmi na hrazdu, na skok přes koně a podobně? Věci dřív běžné se nevyučují kvůli riziku nějaké nehody. Každá nehoda se totiž pak musí velmi dalekosáhle řešit a vyplňovat množství papírů,“ přibližuje Pokorný.
„Navíc to bude mít nepříjemnou dohru – ať už ze strany rodičů, vedení školy, nebo zřizovatele, a dokonce i inspekce. Proto ten strach roste,“ dodává.
Čtěte také
Jako příčinu vidí jednak tlak rodičů, ale i vnitřní bariéry, které si sami stavíme: „Raději některé věci dělat nebudeme, protože hrozí nějaké riziko. Ale i riziko je přece dobrodružstvím. Je to ta chuť objevovat nové věci.“
Spoluzakladatel nadačního fondu, který dětská dobrodružství podporuje, je také přesvědčený, že když do výchovy a vzdělávání znovu vrátíme skutečné dobrodružství, které se pojí – ať se nám to líbí, nebo ne – i s rizikem, vyroste nám generace odvážných lidí, kteří se nebojí občas zariskovat. Bez toho zůstane společnost stát na místě.
Jak nadační fond podporuje dobrodružnou výchovu? Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové.
Související
-
Skauti staví místo vyhořelé hájovny Na Dědku novou klubovnu. Lidé jim přispívají v Dědkovské sbírce
Z vyhořelé hájovny uprostřed brdských lesů budují skauti z Rožmitálu pod Třemšínem ekologicky šetrnou klubovnu. Na její výstavbu poslali lidé už přes milion korun.
-
Skautuj! To vzkazují skauti z Napajedel a zvou na zážitkovou výstavu v místním muzeu
Skautské družině Jerry Hodného v Napajedlích na Zlínsku je sto let. Výročí připomíná nová interaktivní výstava v místním muzeu.
-
V roce 1971 umístili skauti tajný znak na Míchovu skálu. Je tam dodnes
Jednou skautem, navždy skautem. To je heslo, které platilo i v dobách, kdy se skauti veřejně scházet nemohli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
