Divočina uprostřed metropole. Bukurešť si ubránila mokřadní oázu před Ceausescem i developery
V rumunském hlavním městě Bukurešti žijí necelé dva miliony lidí. A podle oficiálních statistik na ně připadá skoro jeden a půl milionu aut. Město se každý den noří do dopravního chaosu. Ale v jeho srdci najdeme taky nečekanou oázu klidu. Národní park Vacarest je s rozlohou přes 180 hektarů jedním z největších městských chráněných území v Evropě.
„Jdeme poslouchat chorus svítání, jenom teď přemýšlíme, jestli jsme neztratili cestu,“ šeptá muzikolog a místostarosta moravských Židlochovic Tomáš Šenkyřík. Je pět ráno, v Bukurešti se teprve rozednívá a Tomáš jde nahrávat zvuky probouzející se přírody.
V národním parku Vacarest nás vítá slavík, který v době vábení samičky téměř neumdlévá. A za chvílí se už chorus svítání rozezní naplno.
„Nejprve se párkrát ozval bažant a pak už se objevil kos černý, slyšeli jsme taky cvrčilku slavíkovou. A zaslechl jsem ještě pěnici černohlavou,“ vyjmenovává muzikolog názvy ptáků, jejichž zpěv přivítal příchod nového dne.
„A bylo krásné, jak když jsme se přibližovali k mokřadním plochám, tak čím dál víc nabýval chorus racka chechtavého,“ dodává, zatímco zmiňovaný krouží nad našimi hlavami.
Megaloman Ceausescu
Park obepíná vysoký val dlážděný z vnitřní strany obřími panely. Komunistický vůdce Nicolae Ceausescu tady plánoval jezero, které by po propojení s asi 40 kilometrů vzdáleným Dunajem proměnilo Bukurest v přístav s přístupem k Černému moři. Z plánů ale nakonec nebylo nic.
„Po roce 1989 zůstala oblast opuštěná. Nicméně v Bukurešti máme problém s novými, rozpínavými developerskými projekty. Proto jsme začali kampaň na ochranu tohoto území. A v roce 2016 – po čtyřech letech lobbingu a stovkách schůzek, se nám to podařilo,“ říká Daniel Barbulescu, ředitel nevládní organizace Národní park Vacarest.
Ten je vůbec největší přírodní rezervací založenou v Rumunsku po revoluci.
Pelikáni a vydry
Na dně zamýšleného jezera dnes volně bují náletová příroda.
„Je to divočina, bezzásahové území. Krajina tady vlastně vypadá stejně jako před stovkami let. Tehdy tady taky byly mokřady, malá jezírka a specifická vegetace,“ vysvětluje Daniel, podle kterého lze ve Vacaresti pozorovat mezi dvěma sty druhy ptáků i pelikány. Domov tady našly vydry nebo sedm druhů chráněných obojživelníků.
Vodní a podmáčené plochy zvyšují biodiverzitu. S vodou ale mají poslední roky problém taky v Bukurešti.
„Tady byl pramen – a vyschl. Za poslední tři roky hladina vody o hodně klesla. Je sucho a málo srážek. Hlavní příčinou je klimatická změna. Některé tůně a rybníčky mizí, což ohrožuje ekosystém a živočišné druhy,“ popisuje Daniel, podle kterého se pracuje na projektu zachytávání destové vody.
Národ sobě
S čím naopak problém není, to je podle ředitele nevládní organizace Národní park Vacarest chování návštěvníků, kterých rok od roku přibývá.
„To je vyřešené už tím, že tenhle park nevzniknul jako oficiální iniciativa ministerstva nebo vlády. Prosadili si ho sami lidé, je to iniciativa zdola. Lidi se čím dál víc s parkem sžívají a berou ho za svůj,“ těší ho.
Organizace Daniela Barbulesca připravuje v těchto dnech druhou chráněnou oblast, tentokrát na severu Bukurešti. A pokud najde podporu místních úřadů, což není vždy pravidlem, v příštích letech chce otevřít další.
Související
-
Hrad vévody z Bretaně kdysi shlížel na solná pole, dnes ho obklopuje ptačí rezervace
Za francouzské revoluce se středověký hrad Suscinio chystali rozebrat na kámen, dnes je vyhledávanou historickou památkou jižní Bretaně. Mimo jiné i díky okolní přírodě.
-
Kůň jako člen rodiny: chudší rodiny v Rumunsku by ho za auto nevyměnily, ze silnic ale pomalu mizí
Pro chudší Rumuny je kůň a dřevěný povoz často jediným zdrojem příjmu. Sousedům pomáhají s převozem sena, dřeva nebo vypěstované zeleniny. Mladým slouží také jako zábava.
-
Projeďte se bryčkou po největším evropském skanzenu
Rumunské muzeum v přírodě Astra má rozlohu sto hektarů. Pěšky po něm budete chodit celý den a stejně nestihnete vidět všechno. Raději se svezte koňmo.
