Daniel Kroupa: Proč nepodporuji eutanázii
Pokud si dobře pamatuji, o eutanázii se u nás diskutuje už déle než dvacet let. V Poslanecké sněmovně byly k tomuto tématu předloženy čtyři návrhy zákonů a zatím neprošel ani jeden. Není snadné k tak komplikované materii poslaneckou iniciativou připravit takový návrh, aby nevykazoval legislativní nedostatky.
Asi by se musela věci chopit vláda, ale ta nic takového ve svém programu nemá, protože politické strany, které ji tvoří, nic takového neměly ve svých volebních programech. Vláda proto pro tuto zásadní změnu práva postrádá mandát od voličů.
Čtěte také
Je mnoho argumentů pro zavedení eutanázie, ale také mnoho proti. Posouzení velké části z nich vyžaduje odbornou kompetenci a pro laika je rozumnější se o ně nepokoušet. Ty základní však vyplývají z postoje k životu a ten chtě nechtě zaujímá každý z nás.
Omezíme-li tedy svou úvahu na pojetí eutanázie jako asistované sebevraždy, budeme hledat odpověď na otázku, zda ve svém životě připouštíme situaci, v níž je sebevražda přijatelným východiskem. Nechme stranou oběť vlastního života pro záchranu druhých, která vlastně sebevraždou není, a považujme za ni jenom čin vykonaný z osobních důvodů.
Masaryk a úskalí subjektivismu
Připomeňme, že odsuzující název vražda pro takový čin máme asi z křesťanské éry, kdy bylo považováno zabití sebe sama za nejtěžší hřích a zločin, jehož se člověk může dopustit – odmítnutí daru života. Život, který si člověk sám nedal, nemá právo si svévolně odejmout.
Čtěte také
Tomáš Garrigue Masaryk, který studoval sebevražednost jako společenský jev, vycházel se samozřejmostí z tohoto pojetí, a proto považoval sebevraždu za chorobný jev moderní společnosti. Za jeho příčinu pokládal jednak „beznábožnost“ a jednak přehnaný subjektivismus moderních lidí.
„Proto u divocha je vražda, zabití, válka tak obvyklá a přirozená; všechno, co ho vzrušuje, vztahuje na vnější svět a nedospívá k tomu, aby něco nepříjemného vztahoval na vlastní já. Naopak vzdělaný vztahuje mnohé anebo všechno na sebe sama, je v sobě, kdežto divoch je mimo sebe, a dospívá tímto způsobem k tomu, že se snáze dopustí sebevraždy než vraždy.“
Moderní člověk obrácený do svého vnitřního virtuálního světa a zbavený vztahu k něčemu, co jej přesahuje, ztrácí vědomí svého poslání ve skutečném světě a jediným potvrzením jeho existence se pro něj stává násilí – proti druhým nebo častěji proti sobě.
Čtěte také
Smrt není vysvobození
Masarykův výklad je zajímavý a inspirativní, ale nedává nám vodítko, jak rozhodnout v situacích, kdy se fyzický či duševní život bezmocného člověka stane nesnesitelným utrpením.
Křesťané bolesti a utrpení přisuzují smysl tím, že je chápou jako účast na utrpení Ježíše Krista, jímž vykoupil svět z nadvlády viny a smrti. Víra, naděje a láska k Bohu jim umožňuje překonat i ty nejhorší stavy.
Jak ale vysvětlit lidem, kteří tuto víru ztratili nebo nenalezli, že život stojí za to žít, i když je jenom bezmocí a trápením?
Nejsem si jistý, že to dokážu, a už vůbec ne, že bych sám něco takového vydržel. Přesto se vzpírám tomu, abych v takovém případě mluvil o smrti jako o vysvobození. Opravdové vysvobození je přece krokem ke svobodě a nikoli k smrti, kterou jakoukoli možnost svobody ztrácím.
Svoboda není jenom schopnost jednat podle svého, ale také prostor, který si jako lidé poskytujeme navzájem, aby ten druhý mohl být sám sebou pro nás a my pro něj. A to můžeme dělat, i když v nemoci už nemůžeme dělat nic jiného. Proto odmítám eutanázii i jako asistovanou sebevraždu.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
