Chudoba se nejspíš dědí. Její zdravotní dopady odnesou i další generace

U lidí, kteří trpí chudobou, je jiný například způsob, jak tělo reaguje na infekci, jak se vyvíjí kostra anebo nervová soustava. Důvodem je chemická změna, která způsobí, že se některé geny odmlčí. „Metylace, což je úprava DNA nebo bílkoviny v histonu, která pomáhá zabalit naši dědičnou informaci, nemusí být trvalá,“ podotýká biolog Pavel Stopka.

Naše dědičná kopírka je velmi výkonná, tvrdí vědci

Badatelé z floridské státní univerzity rozluštili záhadu, která trápila jejich kolegy desítky let. Hledali a našli v dědičné informaci myší úseky, které řídí její kopírování. Přišli také na to, že klíčový je čas, kdy se duplikát tvoří.

Právě proto byli vědci překvapení, že vypínání genů se dědí, v případě chudoby jde o dlouhodobou a poměrně rozsáhlou změnu u 10 % genů. Genetický výzkum chudoby vědci dělali na Filipínách. Jednou z věcí, které negativně působí na zdraví, tam byla velká podvýživa.

Epigenetika, která tyto jevy studuje, je momentálně velmi populární oblastí výzkumů. Nadějné je, že vše mohlo proběhnout na velkém množství vzorků, metody těchto výzkumů oproti minulým letům zlevňují. Své výsledky vědci zveřejnili v časopise American Journal of Physical Anthropology. 

Jako kostelní myš

To, že se konkrétní gen neprojeví, se může stát po splynutí DNA otce a matky. Zoolog Pavel Stopka poukazuje na pokusy kolegů z Harvardu na myších. „Dominantní nebo schopnější myši mají mláďata, která jsou také schopná, i když žijí v horších podmínkách,“ vysvětluje vědec. U submisívních myšek to bylo naopak, mláďata hůře prospívala, i když žila v lepším prostředí. Některé úseky DNA měla totiž vypnuté.

Potomci nejsou odsouzeni k tomu, aby zůstali chudí jako kostelní myši, ani společensky, ani biologicky (Bangladéšské děti ve slumu Čalantika)|foto:archiv skupiny Pio Squad

Potomci ale nejsou odsouzeni k tomu, aby zůstali chudí jako kostelní myši, ani společensky, ani biologicky. „V dalších generacích může být preferovaná alela, která modifikovaná není,“ říká zoolog. Každý gen totiž máme ve dvou formách – alelách, jednu dědíme od otce a druhou od matky a záleží na tom, zda se projeví jedna, nebo druhá.

Buněčná bioložka Fatima Cvrčková přirovnává situaci ke knihovně, která odkládá méně půjčované knihy do depozitáře. „Pořád existuje možnost je odněkud vytáhnout, když bude třeba,“ dodává vědkyně.

Útok armády na geny

Pavel Stopka sledoval také vypínání genů u myší nakažených toxoplazmózou, nemocí, kterou vyvolává prvok zvaný Toxoplasma gondii. „Ukázalo se, že myšky, které měly s prvokem problém, vyráběly méně spermií a jejich DNA byla metylovaná v úsecích, které se spermatogenezí souvisí, “ vysvětluje Stopka.

Tempo mutací je u člověka pomalejší než u lidoopů

Vědci z dánských univerzit v Aarhusu a v Kodani zjistili, že tempo, s jakým vznikají mutace u člověka, je pomalejší než u našich nejbližších příbuzných, lidoopů. U šimpanzů, goril nebo orangutanů našli za rok o třetinu víc mutací než u lidí. To by mohlo změnit odhad načasování doby, kdy se lidská evoluční větev oddělila od šimpanzů. (repríza)

To, že by se dala chudoba zdědit, může vypadat jako kontroverzní představa. Jsme přece jen tvorové společenští, nejen genetičtí. Ale to, že chudí lidé častěji trpí srdečními nemocemi, cukrovkou či nádory, je už déle známo.

Novinkou je, že, že se to vše promítá do genů: „Epigenetika nefunguje jako cílený mechanismus, který by vypínal jednotlivé geny. Není to jeden cílený útok, ale obrovský útok celé armády,“ dodává zoolog.

Poslechněte si celou Laboratoř, kde biologové Fatima Cvrčková a Pavel Stopka a herečka Martina Hudečková debatují také o výzkumech a studiích o řasách coby čističkách odpadních vod a úbytku stresového hormonu.