Chtěl jsem, aby hudba, o které píšu, zněla naživo, říká Vítězslav Mikeš. Jeho brněnská filharmonie slaví Beethovena netradičně

Část „temného oratoria“ s názvem Lenora z pera Antonína Rejchy (1770 – 1836) zahrál brněnský filharmonický orchestr před publikem letos v únoru a v polovině prosince si ho posluchači mohli připomenout on-line. Nahrávka Lenory také vychází na nově založené značce Filharmonie Brno. „Rád objevuji nové i staronové věci, a Rejchova hudba je atraktivní,“ vysvětil dramaturg brněnské filharmonie Vítězslav Mikeš ve Vizitce. „Rejcha si zaslouží, aby byl známý nejen z teoretických spisů anebo přes nejpopulárnější dechová kvinteta. Lenora pochází z jeho vídeňského působení, tam tvořil na svou dobu progresivní díla,“ přibližuje Mikeš Rejchovo dílo.

Čtěte také

Beethoven, Barenboim a Bonn. Vychutnejte si Osudovou ve velkolepém finále beethovenského roku

K Ludwigu van Beethovenovi, který se narodil ve stejném roce jako Rejcha, má Mikeš velký respekt, doma si ale jeho hudbu nepouští. „Mám ji rád na koncertech. Stačí mi to k tomu, abych si ověřil, že Beethoven byl velký skladatel.“ Jedním dechem ale dodává, že s bonnským rodákem se filharmonie popasovala loni v prosinci, kdy zazněly jeho klavírní koncerty odehrané sólistkou Elisabeth Leonskou v doprovodu orchestru. Pak už se ale v Brně věnovali spíše Beethovenovskému kontextu.  

Existuje jenom jedna hudba

Vítězslav Mikeš v hudebním prostředí nevyrůstal, jak ve Vizitce vzpomněl, doma se povalovaly maximálně desky dechovky Moravanka a pár popových nahrávek. A malý Víťa spíš než po kariéře dramaturga toužil po dráze fotbalisty. Do světa hudby ho později nasměrovaly diskuse s kamarádem a členem skupiny DVA Janem Kratochvílem. Na Univerzitě Palackého v Olomouci se zapsal ke studiu muzikologie a během debat ve škole, po hospodách a klubech mu došlo, že hudební žánr pro něj není hranice: klíčovou se pro něj stala zejména opravdovost a upřímnost.

Čtěte také

KVÍZ: Jak dobře znáte Beethovena?

Po letním výletu do Litvy si zamiloval pobaltské země a začal studovat litevštinu. O hudbě, kterou objevil, psal do různých magazínů a toužil, aby se v Česku živě uváděla. Přes spolupráci s hradeckým festivalem Hudební fórum a pražský Orchestr Berg se dostal až do Brna na současný post dramaturga filharmonie, kde si pochvaluje spolupráci s uměleckým šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. S ním by i do budoucna posluchačům rád ukazoval, že hudbu není třeba dělit do škatulek. „Je mi proti srsti dělení na klasickou a soudobou hudbu. Chci ukázat, že existuje jedna hudba, která vzniká tady a teď a která komunikuje s minulostí.“