Armádě chybí 800 miliard i desetitisíce záložníků, upozorňuje bezpečnostní expert Koštoval

Výdaje ve výši 2 procent HDP jsou podle bezpečnostního experta Koštovala historicky prověřeným minimem, které zajišťuje obranyschopnost a armádu schopnou protivníka odstrašit, nebo mu alespoň zabránit v územních ziscích.

Čtěte také

„Připravujeme se na budoucí válku.“ Analytička o tom, proč armáda potřebuje supermoderní F-35

Poukazuje také na to, že během studené války země NATO vydávaly na obranu minimálně 3 procenta HDP a Spojené státy v průměru dokonce dvojnásobek.

Rozdíl mezi našimi závazky a reálnými výdaji na obranu za posledních 20 let činí zhruba 800 miliard korun. V některých letech proto bude třeba vydávat více.

„Přes tento dluh se musíme v příštích 5 až 7 letech přenést, protože za tuto dobu může Rusko představovat reálnou hrozbu pro státy NATO,“ zdůrazňuje bezpečnostní expert.

Švédsko jako inspirace

Poukazuje přitom na to, že hrozba mezistátního konfliktu na strategické úrovni vyžaduje jinou armádu, než která se připravuje na boj proti mezinárodnímu terorismu. Koštoval souhlasí s cílovým stavem 30 tisíc profesionálních vojáků v roce 2030, záložníků by ale mělo být nejméně 40 tisíc, tedy čtyřikrát více, než je plánováno.

Vedle toho by měl vzniknout systém pro dalších 50 až 100 tisíc rezervistů ve věku a v kondici, jaké moderní armáda potřebuje. „To jsou lidé, kteří normálně chodí do práce a občas na cvičení, ale jsou tak předem velmi dobře připraveni,“ vysvětluje.

Máme výrazně sníženou logistiku, menší počet bojovníků a úplně minimální protivzdušnou obranu.
Daniel Koštoval

Jako příklad uvádí Švédsko, které před lety zrušilo základní vojenskou službu, ale v roce 2018 ji v jiné podobě opět zavedlo. „Je výběrová a má robustní motivační systém. Z desetimilionového národa se jim na 7 tisíc míst hlásí skoro 30 tisíc osob, takže si můžou vybírat. Není důvod se bát, že by se v Česku nenašel dostatek ochotných lidí,“ uvádí expert.

Podfinancované armády

Koštoval připomíná, že po roce 2005 panoval pocit hlubokého míru a státy NATO bohužel ignorovaly varování, jakými byla v roce 2008 ruská agrese vůči Gruzii nebo v roce 2014 obsazení Krymu, a dál držely nízké obranné rozpočty. Prioritu mělo téměř cokoli jiného od dotací na solární panely po výdaje v sociální sféře.

Čtěte také

Jsme součástí evropského mírového pokrytectví. A naše nevyzbrojená armáda díru do světa neudělá, myslí si filozof Kroupa

Nízkým rozpočtům, a tedy i poptávce se poté přizpůsobily také výrobní kapacity obranného průmyslu, jejichž navýšení trvá minimálně dva roky. Zkušenosti z konfliktu na Ukrajině ukazují, že Česko potřebuje mnohem více než 40 houfnic, které dnes má, nebo alespoň 48 místo 14 Gripenů.

„Máme výrazně sníženou logistiku, protože se škrtalo hlavně u nebojových jednotek. To je jedna z klíčových věcí. Máme i menší počet bojovníků, než bychom měli mít, a úplně minimální protivzdušnou obranu, která by byla schopna krýt města a velké uskupení jednotek,“ shrnuje s tím, že evropské státy nejsou absolutně připravené na vojenskou konfrontaci s Ruskem.

Zbrojní zakázky často provázejí skandály a podezření z jejich předražení. Koštoval ale upozorňuje, že srovnání komplikuje fakt, že se často nepořizuje jen samotná technika, ale i servis a výcvik vojáků.

„To má svoji cenu a není dobré to vykřičet do světa, protože potenciálnímu agresorovi říkáte, jak to přesně je. To vytváří určité tajemno a řada lidí má dojem, že to mohlo být předražené,“ uvádí s tím, že kontrola byla v minulosti někdy až přehnaná a výrazně zpomalovala pořizování vojenského materiálu.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.