Zvony odlétají do Říma. Na Zeleném čtvrtku není nic zeleného, patří mu bílá barva

Ještě včera stály u kostela svatého Filipa a Jakuba ve Zlíně řady lidí, kteří čekali na zpověď. Do dneška měli mít rozhřešení, pátý den křesťanského Svatého týdne je totiž dnem odpuštění.

Zelený čtvrtek v sobě skrývá i několik událostí a symbolik. Konají se dva obřady. Ráno obnovují svůj slib kněží, večer jsou bohoslužby v jednotlivých kostelích.

Na Zelený čtvrtek se připomínají dvě hlavní události: Ježíšova večeře na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy, ustanovuje tajemství eucharistie a zároveň je zrazen od Jidáše.

A Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí. „Součástí je speciální obřad, při kterém se dvanácti lidem myjí nohy,“ vysvětluje kaplan Jan Berka. Je to obřad připomínající událost, k níž podle Nového zákona došlo při Poslední večeři Páně.

Na zelený čtvrtek naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty, protože symbolicky odlétají do Říma. Místo zvonů se ozývají klapačky a řehtačky.

A barvou Zeleného čtvrtku je bílá. „To je slavnostní barva,“ říká kaplan Berka.

Název Zelený čtvrtek vznikl nejspíše přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek).

Související