Žili na Olomoucku mimozemšťané? Pověst to naznačuje, říká záhadolog

10. leden 2017

„Z každé drobné pověsti se může něco vyklubat,“ myslí si Arnošt Vašíček, který hledá záhady po celém světě.

Jako dítě byl Arnošt Vašíček vášnivým čtenářem a velmi toužil číst knihy o záhadách. „Tehdy ale žádné takové knihy nebyly. Někdy s nadsázkou říkám, že jsem si je musel napsat sám,“ konstatoval s úsměvem se autor řady knih a několika scénářů k televizním seriálům.

Na jednotvárný život si třiašedesátiletý Vašíček rozhodně stěžovat nemůže. Nerozluštěné záhady hledal po celém světě. V Peru například v polovině 90. let prověřoval informaci o objevení obrovského hada.

„Objevila se zpráva, že se v peruánské vesnici Nueva Tacna objevilo obrovské zvíře s hadovitým tělem asi padesátimetrové délky o průměru 2,5 metru. Normálně bych se tomu zasmál, ale ta zpráva pocházela z tiskové agentury, která je známá tím, že všechna fakta pečlivě ověřuje,“ vysvětlil, co tehdy vyvolalo jeho zájem.

Shodou okolností zanedlouho poté do Peru odlétal kvůli natáčení dokumentárního filmu. Vzhledem k tomu, že po obřím zvířeti údajně zůstala v džungli dobře patrná stopa, rozhodl se ji prozkoumat, než stopa zaroste.

„Stopu po zvířeti jsem našel, ale také jsem zjistil, že většina lidí, kteří o zvířeti mluvili, jej neviděla. Pouze slyšeli, jak se dere džunglí. Na vlastní oči jej vidělo několik rybářů. Natočil jsem výpověď dvou z nich, což dodnes považuji za úspěch,“ vyprávěl host Apetýtu moderátorce Lucii Hostačné.

Popis onoho zvířete jej ale přesvědčil, že jde nejspíš o výmysl: údajně mělo hadovité tělo s krunýřem či ulitou uprostřed, dvěma tykadly o velikosti sloních chobotů na hlavě a tlamou zakončenou tupým rypákem.

„Později mě ale smích přešel. To když jsem se dostal do muzea, kde byly artefakty civilizace, která se v Peru vyskytovala od prvního do osmého století. Na keramice z této doby bylo přesně takové zvíře vyobrazeno asi v osmi různých modifikacích. Nepochybuji o tom, že tam ten had je,“ konstatoval záhadolog s tím, že indiáni toto bájné zvíře nazývají Sachamama, tedy Matka pralesa.

Mimozemšťané na Olomoucku?

Za záhadami a tajemnými pověstmi se ale Arnošt Vašíček nevydává jen do exotických zemí, jak dosvědčují i televizní trilogie Ďáblova lest a Ztracená brána natočené podle jeho knih.

Někdy se ale pověst místní a exotická potkají. Tak jako v kuriózním případě, který Vašíček popsal Lucii Hostačné. Na začátku byla pověst o kopci Vysoká Roudná v Nízkém Jeseníku. Hovoří se v ní o měsíčních lidech, jejichž těla jako by mírně vyzařovala nějaký svit, ale kteří se nedokázali pohybovat na denním světle a v útrobách kopce si vybudovali město. Když se občas potkali s lidmi, které ale nevyhledávali, komunikovali s nimi prostřednictvím telepatie.

„Takto tam pobývali dlouhý čas, ale pak se jednou na obloze objevil dokonale kulatý mrak, který se kovově lesknul. Šlehaly z něj blesky a všechny zasahovaly vchod do podzemního města. Na vrcholku toho kopce jsou opravdu kameny a vypadá to tam, jako by se tam něco speklo,“ popsal místní legendu.

Když ji ale uslyšel poprvé, bylo mu na ní něco povědomého. Brzy na to přišel - sám v knize Záhady Tichomoří popsal příběh, který slyšel v Austrálii. Vyprávěl o měsíčním městě vytvořeném v podzemí lidmi, kteří svítili a nemohli na světlo. Stejně tak i v Austrálii našel místo jakoby roztavené. „Ta legenda je úplně stejná. Říkám si, jak je pravděpodobné, že na dvou tak odlehlých místech vznikne identická pověst,“ vyzval k zamyšlení záhadolog.

S Lucií Hostačnou v Apetýtu mluvil také o Ďáblově bibli, ale také o námořním jachtingu, kterému se věnoval v osmdesátých letech. Celý rozhovor si můžete poslechnout v úvodu článku.

autoři: Lucie Hostačná , ska
Spustit audio