Zdeněk Junák čte Souchopa: Zazimovací práce

Josef Souchop je brněnský spisovatel, který většinu svých knih vydal v době, jež umělecké originalitě příliš nepřála. I proto jsou jeho knížky dnes známé spíše odborníkům, nadšencům a pamětníkům – tedy bezpochyby i mnohým posluchačům Zelného rynku.

Poslední láska, Hluboko nahoře, Laskavý nezájem, Hodiny výchovy – to všechno jsou knihy, jež je obtížné žánrově zařadit. A nemáte-li je už zařazené ve své knihovně, dnes je jen obtížně seženete.

Josef Souchop byl většinu profesního života dramaturgem: v brněnském rozhlase připravoval hlavně rozhlasové hry, v televizi spolupracoval na tak rozdílných projektech, jako byl veleúspěšný seriál Četnické humoresky, nebo jeden z nejoriginálnějších českých filmů začátku století, Zelenkův Rok ďábla. Stál u zrodu Divadla Husa na provázku, přátelil se s většinou výrazných brněnských uměleckých osobností, originálních jako on sám.

A právě na takové umělce Josef Souchop vzpomíná ve své dosud nevydané memoárové knize. Autor je i ve svých vzpomínkách naprosto svůj, podobně jako ve své asi nejlepší knize Hluboko nahoře mísí realitu s fantazií, historky zažité s těmi vyslechnutými a občas i domyšlenými, to vše s úctou ke vzpomínaným osobnostem, současně ale i s drobným spikleneckým pomrkáváním jedním okem.

Možná jsou to především vzpomínky smutného klauna na jiné smutné klauny: Petera Scherhaufera, Bohumíra Matala, Jaromíra Tomečka, Ludvíka Kunderu, na Klementa Bochořáka i na Jana Skácela.

Cyklus Zazimovací práce natočil režisér Zdeněk Kozák, čte Zdeněk Junák.