Zajděte si na výstavu o skromných domácnostech

Vernisáž výstavy zahájila současně konferenci Proměny životního způsobu a jeho environmentálních souvislostí, která se v dubnu konala na Katedře environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Do 11. května si můžete na výstavu do foyeru Sálu Břetislava Bakaly zajít i vy, poté bude přemístěna na Fakultu sociálních studií, do 3. patra.

Jak vysvětluje profesorka Hana Librová, výzkum měl tři etapy. První začala v roce 1992 z podnětu Josefa Vavrouška, tehdy předsedy federálního výboru pro životní prostředí. Vrátil se z konference v Riu de Janeiro, kde byla formulována základní rovnice, že zátěž přírody rovná se velikost populace krát užívané technologie krát spotřeba na hlavu.

Ministři z „pokročilejších“ zemí mu doporučovali, abychom se v České republice vyhnuli následování jejich cesty, nadměrně zatěžující planetu konzumním životním způsobem, a využili své výhody ze zaostalosti. Vavroušek Librovou požádal, aby zahájila výzkum skromných domácností. Byl pak opakován po deseti letech a třetí etapa spadá do let 2015 – 2016.

Pestří nemohou být bez zahrádky

V první etapě pracovala Librová sama ve spolupráci s fotografy Ivanem Stříteským a Alešem Zábojem, v průběhu let přibyli další spolupracovníci. Dnes jsou to Lucie Galčanová, Lukáš Kala a Vojtěch Pelikán, kteří se zabývají výzkumem dětí, které vyrostly ve skromných domácnostech, fotografuje David Musil. V souvislosti s prvními etapami výzkumu byly vydány knihy Hany Librové Pestří a zelení (1994) a Vlažní a váhaví (2003).

„Osobnosti, s nimiž jsme hovořili, se na výstavě projevují ve své plasticitě, emocích a vtipu,“ říká Librová. Fotografie doprovázejí i citáty a charakteristiky účastníků výzkumu. „Ti lidé málo nakupují, a to může být inspirace pro ty, kdo si chtějí za každou cenu něco pořídit, protože u nich reklama uměle vyvolává potřebu nakupovat a třeba se i zadlužit.“

Z výstavy Hany Librové "Pestří"|foto: Alena Blažejovská

Ukázalo se, že respondenti výzkumu jsou konzervativní a jejich život se příliš nemění. Po roce 1989 se přestěhovali z města na venkov do starých domů, které museli renovovat, ale poté už bydliště neměnili. Tito lidé jsou věrni svému způsobu života a nestřídají ani zaměstnání. Jejich zdrženlivost ve spotřebě je do značné míry dána tím, že se realizují v mezilidských vztazích a v životě obcí jako zastupitelé, divadelníci a podobně.

Pestré děti se nebouří

Co to však udělalo s jejich dětmi? To zkoumali mladí kolegové Hany Librové. Zjistili, že děti „pestrých“ jsou ještě pestřejší než jejich rodiče. Z 28 již plnoletých dětí respondentů původního výzkumu bylo do nového zkoumání zahrnuto 21. Své dětství hodnotí jako šťastné a spokojené, netrpí materiálním nedostatkem a žijí společenským a kulturním životem, často obklopené řadou sourozenců. Své rodiče hodnotí loajálně, nerevoltují.

„Bez zahrádky si ale život pestrých neumím představit,“ dodává Librová. „I ta domácnost, která žije v panelovém domě, si pořídila zahradu.“ Galčanová pak připouští, že v některých rodinách dětem práce v hospodářství k srdci nepřirostla. „Z koní zbylo koníčkování,“ shrnuje. „To, co se v těch rodinách předalo, je zejména hodnotová orientace – silná role náboženství, vztah k umění a kultuře. Není to dáno striktní výchovou, ale výchovou otevřenou, svobodnou, která umožňuje s rodiči se identifkovat.“