Žádný projekt nejde rozjet bez naivity, říká autor létajícího domku schovaného v lesích na Vysočině

„Když jedu po dálnici a blížím se k dřevěnému domku, tak na mě pokaždé vyskočí vzpomínky z mládí. Nikde jinde se necítím doma jako na Vysočině,“ svěřuje se Jiří Brada.

Domku se taky někdy říká létající, protože visí na několika lanech a je zavěšen na kmeny stromů. „Visí asi čtyři metry nad zemí a někdy se to tady pořádně houpe, hlavně když je venku vítr. Dbáme na bezpečnost, takže neustále sledujeme počasí. Kdyby byl opravdu silný vítr, tak sem nikdo nesmí,“ říká mladý muž, který se do stavby domku pustil v době pandemie.

Spojil se s firmou, která se zaměřuje na tvorbu lesních stezek a lanových center. „Věděl jsem, že odbornost a řemeslná výrobní preciznost na jejich straně je zaručena, já jsem do toho vnesl bláznivost a naivitu. Žádný projekt nejde rozjet bez naivity,“ dodává.

„V domku je všechno pro vaše pohodlí: máte rozhled do celého lesa, uvnitř je velká postel, toaleta, malá kuchyňka, venkovní terasa a ponožky, které plete moje babička. Je to taková hyperlokální věc, hosté si je mohou odnést i domů.“

Existuje podobný model také někde ve světě? A jak se žije v létajícím domku, kam se člověk dostane jedině po žebříku? Poslechněte si záznam Apetýtu.