Z rozhledny Karasín přehlédnete Žďárské vrchy, Svrateckou hornatinu i údolí řeky Svratky
Nedaleko Bystřice nad Pernštejnem na okraji Vysočiny se nad údolím řeky Svratky tyčí rozhledna. Je pojmenovaná podle přilehlé obce, Karasín. Ještě donedávna jezdili pod rozhlednou lyžaři, ale úbytek lesů a stoupající zimní teploty sjezdovku zavřely. To ale neznamená, že místo ztratilo na významu. Stačí se jen podívat po okolí z karasínské vyhlídky.
„Stoupáme na kopec Přední skála, který se nachází 716 metrů nad mořem,“ říká ředitel destinační agentury Koruna Vysočiny David Štěpánek. Na vrcholu kopce stojí rozhledna, která má vyhlídkovou plošinu ve výšce dvaceti pěti metrů. Je to kamenná stavba, která je přístupná celoročně. Vstup je zabezpečený terminálem, který návštěvníky pouští po jednom, po zaplacení poplatku. Platba je možná pouze kartou.
Na vyhlídkovou plošinu vede sto dvacet osm schodů, ale opravdu stojí za to je vystoupat. Na všech čtyřech stranách jsou vidět kopce. „Koukáme se na Svrateckou hornatinu a Žďárské vrchy, a tady na druhé straně je vidět údolí řeky Svratky,“ ukazuje David Štěpánek.
Z rozhledny jsou vidět i nejbližší atraktivní turistické cíle. Kostelík ve dva kilometry vzdáleném Vítochově, který údajně vysvětil svatý Metoděj. Šest kilometrů vzdálená je pak další rozhledna Horní les, na které musí turisté vyšlapat dvě stě jeden schod. „Je nejvyšší na Vysočině a cestou z Víru na Horní les překonáte největší převýšení na Vysočině, čtyři sta metrů,“ dodává David Štěpánek.
U paty rozhledny je velké pohodlné parkoviště a v přízemí stavby je bufet, který je otevřený v hlavní turistické sezóně. Rodiče určitě potěší dětské hřiště a spousta dřevěných laviček a stolků k odpočinku. Kolem rozhledny Karasín vede červená turistická značka, po které je možné dojít jak k rozhledně Horní les, tak do Vítochova.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
