Vyšla kniha o Brně v letech 1968 – 1969, poslechněte si rozhovor s autory

Autoři knihy Brno nacistické Michal Konečný a Alexandr Brummer.

Brněnské nakladatelství Host vydalo knižního průvodce Brno okupované, jehož autory jsou historici Alexander Brummer a Michal Konečný.

Kniha o bezmála 200 stranách obsahuje nespočet zajímavých fotografií, časovou osu a mapku Brna, upozorňující na místa spjatá se srpnovými událostmi let 1968 a 1969.  Jde o čtvrtou publikaci tohoto typu, kterou autoři společně vydali. Předcházelo Brno nacistické (1939 – 1945), Brno stalinistické, Brno účtující (1945 – 1946). „Děláme to rádi a zejména proto, abychom šířili informace o tom, na jakých ideových a historických základech stojí současné Brno,“ vysvětluje Michal Konečný.

Brno, srpen 1968

Formu knižního průvodce čeští historici převzali už při koncipování své první publikace Brno nacistické z obdobné knihy, s níž se setkali v informačním centru ve Výmaru. Zde se inspirovali k vytvoření struktury, kterou udržují i ve všech svých průvodcích po historii města Brna. Uskutečnili už i řadu komentovaných prohlídek s různými trasami, které jsou určeny tématy jako holokaust, odsun brněnských Němců apod.

Brno centrem protestů

Pokud jde o srpen 1968, autoři knihy vysvětlují, že hlavní události se odehrávaly v Praze, nicméně Brno vše zasáhlo také poměrně dramaticky. „Troufal bych si říct, že srpnové události roku 1969 v Brně dokonce převážily to, co se dělo v Praze,“ doplňuje Michal Konečný. „Brno bylo centrem protestů proti nastupující normalizaci.“

Samotný srpen 1968 v Brně měl podle autorů podobný logisticko-vojenský průběh jako v Praze. „V ranních hodinách 21. srpna už tady sovětská armáda byla přítomna, následně obsadila veškeré strategické pozice ve městě. A když se Brňané probudili – tím, že si pouštěli rádio a slyšeli letadla a rachot tanků – tak se probudili do Brna, které už bylo paralyzované, okupované ruskou armádou,“ vypráví Konečný.

Brno, srpen 1968

„Plastický obraz si může udělat kdokoliv, kdo se o to zajímá. Z průběhu těch událostí jsou stovky fotografií, filmových záznamů, emotivní vysílání Československého rozhlasu si může každý poslechnout na internetu,“ připomíná Konečný. „Vynikající jsou paměti Zdeňka Mlynáře Mráz přichází z Kremlu.“ Také kniha Brno okupované obsahuje množství fotografií získaných z Archivu města Brna, Moravského zemského muzea, Muzea města Brna. „Dost fotek taky máme z archivu Národního památkového ústavu, ale kromě těchto institucí jsme šli také po pamětnících, kteří ty fotografie mají v soukromých archivech. Jmenoval bych hlavně Miloše Gregora, který nám laskavě poskytl velké množství fotografií ze srpna 1968 i 1969. Je to fotograf, který u toho opravdu byl a nebál se fotit přímo sovětské vojáky,“ vysvětluje Alexander Brummer.

Rozhlas i televize sehrály důležitou roli

Centrem srpnových událostí 1968 i 1969 bylo v Brně Náměstí Svobody. Řada veřejných institucí byla obsazena sovětskými vojsky, k nim patřily strategické instituce jako Československý rozhlas a Československá televize. „Ty byly obsazeny hned v prvních hodinách,“ uvádí Konečný. „Sověti byli prostřednictvím místních kolaborantů velmi dobře informováni, kde které instituce jsou. Rozhlas i televize sehrály klíčovou roli. Je známo, že pracovníci brněnské televize improvizovaně vysílali z nejrůznějších míst ve středu Brna, pak se přesunuli na vysílač Kojál, odkud následující dva dny vysílali zprávy do celého světa.“

Beethovenova ulice a pasáž TYPOS

Podobnou úlohu sehrál i brněnský rozhlas. Konečný však upozorňuje: „Tady byla situace paradoxní v tom, že tou hlavní osobou se stal později nechvalně proslulý agent Minařík, který té noci měl náhodou službu. Je ale otázka, jestli to nebylo zcela nenáhodné. Chaosu, který potom nastal, rozvědka využila k jeho následnému přesunu za hranice a jeho angažmá ve Svobodné Evropě v Mnichově.“

V Brně nešlo o boj o rozhlas jako v Praze nebo aktivní odpor obyvatelstva jako třeba v Košicích. „Tady byly spíš symbolické akty odporu – demonstrace, zamalovávání cedulí, které mělo okupantům ztížit orientaci ve městě, vyvěšování černých vlajek, vylepování plakátů a podepisovaly se petice proti okupaci,“ shrnuje Brummer.

Vzpomínka na oběti okupace

Historici připomínají také brněnské oběti srpnových událostí: teprve šestnáctiletého Josefa Žemličku z Omic, který jel na mopedu s kamarády do Brna si něco vyřídit. „Zastavila je dlouhá kolona, oni sesedli z mopedů a šli se podívat, co se děje. Došli až k hlídce a v nastalém konfliktu sovětský voják omylem vystřelil a toho šestnáctiletého chlapce, který seděl opodál, zastřelil,“ vypráví Brummer. „Obdobně tragická je i smrt Viliama Debnára, který vezl domů svoje dítě. Když se ráno probudil a zjistil, že začala okupace, jel pro ně na Vysočinu, kde bylo u tety u rybníka na prázdninách. Po cestě zpátky zazmatkoval, když špatně pochopil znamení sovětské hlídky. Místo aby zastavil, rozjel se opačným směrem. Oni začali střílet a skončilo to tragédií.“

Obětí okupace byl teprve 16letý chlapec

„Zajímavý byl osud sestry Viliama Debnára,“ vypráví Konečný. „Ona byla aktivní členka odboje za 2. světové války, partyzánka, která spolupracovala s Rudou armádou, byla nadšeným stoupencem Sovětského svazu. A když se dověděla o tragické smrti svého bratra, jela si pro vysvětlení do tuřanského hlavního stanu generála Ivanova. Ten ji naprosto odbyl, odmítal se s ní sejít. Ona byla naprosto konsternovaná chováním těch lidí, kterým donedávna věřila a kteří byli donedávna jejím vzorem a ideálem.“ Pod dojmem sovětské okupace v srpnu 1968 se tedy měnila mentalita lidí.

„Zdálo by se, že jednou provždy mělo padnout takové to české rusofilství. Ale jak ukazuje přítomnost, zdaleka se tak nestalo,“ uzavírá Konečný.