Vlaky bez strojvedoucích? Řízení na dálku už není vzdálenou budoucností

Polovinu rozlehlé laboratoře na Mendelově univerzitě zabírá model železnice. Malé vláčky se prohánějí pečlivě vymodelovanou krajinou, nádražíčky, zářezy i miniaturními lesíky. Nedostali jsme se ale do ráje modelářů, i když ti odvedli vynikající práci. Tady vznikají vědecké objevy.

„Integrovaná kamera v lokomotivě nám přenáší obraz krajiny, kterou má vlak před sebou,“ líčí jeden z objevitelů Marcel Vitečka. A bezdrátově přicházejí i další informace o rychlosti a jiných faktorech.

Kamera je však jen jedním z nástrojů. Dalším neméně důležitým je počítač s patřičným programem. Ten pomáhá vyhodnocovat podmínky, v jakých vlak je. Rozezná značky, symboly na semaforech. „Simulace co nejvíce napodobuje reálnou trať. Na koleje můžeme dát strom vyvrácený vichřicí, umístit tam model auta – a program musí umět zareagovat, ukázat, co má lokomotiva dělat,“ uvádí příklad.

V některých zemích už bez strojvedoucích jezdí například soupravy metra. Jsou schopny zastavit s absolutní přesností, reagovat podle potřeby. Jízda otevřenou krajinou je ale složitější, může přinést mnohem více komplikací. Proto by ji i v budoucnu měli hlídat lidé, ale například pomocí centrálního řízení.

Zkoušky na modelu jsou základním předpokladem pro to, aby podobné testy mohli vědci uskutečnit v terénu. A to samozřejmě v kontrolovaných podmínkách – například v tuzemsku existuje speciální železniční zkušební okruh.

Vědci učí počítač, jak řídit vlak|foto: Alexej Maximov