Vladimír Váchal si zamiloval Írán a zná ho jako své boty. Je to takový koktejl bizáru, říká

„V perštině je krásné slovo, které znamená dobrodružství. A ta země ho nabízí každý den! Je jenom na vás, jestli se rozhodnete ho uchopit a prožít. A já jsem ho chytal oběma rukama. Ta země je prostě úžasná, takový koktejl bizáru,“ vypráví cestovatel a znalec perštiny.

Na svých výpravách po Íránu přistupuje k lidem individuálně, aby si to každý účastník zájezdu užil. „Snažím se termín naplnit tak, aby skupina byla namixovaná. Mezigenerační spolupráce mě baví. A když průvodce funguje jako tmelící prvek, tak to může fungovat výborně,“ říká Váchal, se kterým jezdí na expedice lidé různého věku.

Krásná země se špatnou pověstí

Odkud pochází nálepka, že je Írán země se špatnou pověstí? „Jednoznačně z mediálního prostoru,“ myslí si Váchal. „Když se mluví o turismu, není třeba mluvit i o politice. Podívejte se na zprávy ze světa, o Íránu většinou nic hezkého nenajdete. Podíváme-li se ale na cestovatelské servery a zážitky lidí, kteří tam vyjeli poznat památky, místní kulturu nebo vynikající kuchyni, tak zjistíme, že se jejich zkušenosti vůbec neslučují s tou politickou mediální tváří Íránu.“

Jaký byl Teherán v době Váchalových studií a jaký je dnes? Vozí Peršanům při svých návštěvách křišťálové lustry? Jaká je v Íránu tradice nošení šátků u žen? A jak je to s placením v hotovosti a kartou? O tom všem si poslechněte v záznamu Apetýtu s Lucií Hostačnou.