Vidím, jak jsou děti křehké a jak lehké je poškodit jejich svět. Trýzní mě to a mám potřebu o tom psát, říká Viktorie Hanišová

19. prosinec 2020

Má ráda Franze Kafku, E. A. Poea nebo knihy Güntera Grasse, během pandemie koronaviru by se ráda naučila finskou píseň Ieavan Polkka a jako čtenářka by přivítala velký román o tuzemských devadesátých letech. Sama má jeden román rozmyšlený – jmenuje se Neděle odpoledne, prozatím ale nemá čas na něm pracovat. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce spisovatelka a překladatelka Viktorie Hanišová.

Na gymnáziu se nominovala do školních závodů v běhu na jeden kilometr. Už v prvním dvěstěpadesátimetrovém kole se ukázalo, že soupeřky jsou výrazně rychlejší. „Věděla jsem, že tempo je na mě příliš vysoké, byla jsem poslední a přišlo mi to hrozně trapný. Ve druhém kole jsem řešila, jestli má smysl trapčit tam dál, a ve třetím jsem se rozhodla skočit do křoví,“ vzpomněla ve Vizitce Viktorie Hanišová.  

Knihy Viktorie Hanišové

Zkušenost ze závodu se jí na mysl vrací celý život: co je lepší – vzdát to, anebo svádět nerovný boj? Právě tato zkušenost dala vzniknout úvodní povídce nové knihy Dlouhá trať, kterou Hanišové vydalo její domovské nakladatelství Host. Kromě více než dvacet let starého zážitku se tu odráží například i smutný zážitek s reálnou dírou u autorky v domě: kdysi v ní po pádu zahynulo sousedovo štěně.

Viktorie Hanišová je ceněnou autorkou tří románů Anežka, Houbařka a Rekonstrukce. S povídkovou knihou přichází poprvé, co se ale nemění, je její zájem o komplikovaná témata týkající se narušených vztahů mezi rodiči a dětmi, sexuálního a domácího násilí, traumat a sebevraždy. Právě kolem této mezní situace se točí všech sedm nových textů.

Spisovatelka a překladatelka Viktorie Hanišová

Hanišová zdůrazňuje, že ne všechny problémy, kterým dává na papíře tvar, doopravdy zažila. Od té doby, co se stala matkou, však téma mateřství logicky konfrontuje i se svou vlastní zkušeností. „Mám pohodovou, dobře fungující rodinu. Vidím ale, jak křehké děti jsou a jak lehké je vytrhnout je z jejich světa a poškodit je. Zároveň kolem sebe vidím řadu dospělých, kteří se se zážitky z dětství dodnes nevyrovnali, chodí desítky let na terapie, meditují. Dost mě to trýzní a mám potřebu o tom psát.“ 

Kniha o lidech, kteří mění svět k lepšímu

Ve Vizitce mluvila také o podhoubí románu Anežka, v němž mimo jiné rozvíjela téma rasismu. I to ji, podobně jako disharmonické rodinné vztahy, dlouhodobě zajímá. „Jsem založením Lisa Simpsonová, kazatel, který všechny otravuje a přesvědčuje o své pravdě. Poslední roky si ale začínám uvědomovat, že to nemá smysl, že je třeba se posunout. Zapojila jsem se do různých environmentálních činností a teď na téma udržitelnosti chystám knihu. Budou to rozhovory se třinácti osobnostmi, které za sebou mají konkrétní činnost, například provozují komunitní zahradu, adoptovali týraná zvířata anebo mají sdílenou dílnu, kde opravují starý nábytek.“

Čtěte také

Viktorie Hanišová vystudovala na pedagogické fakultě angličtinu a češtinu (cestu k jazykům přes zájem o kartografii a latinu ve Vizitce barvitě popsala) a věnuje se také překladům. Silnější se v současné době cítí v němčině, kde ji tak často nepřekvapují nové výrazy. S gustem přeložila například román Chuligán od německého spisovatele Philippa Winklera. „Je to kniha, na kterou jako překladatel čekáte desítky let. Jazykově velmi nosná, chuligán mluví jako kanál a vymýšlí si vlastní slova. Konečně jsem mohla zúročit všechno to, co mě v dětství naučila sestřenice,“ usmívá se.

Naopak překladatelské zuby si vylámala na vrstevnatém rozhovoru polského sociologa Zygmunta Baumana s kolegou filosofem Leonidasem Donskisem, kde se to hemžilo odkazy na dílo Williama Shakespeara, světovou kinematografii nebo na nejrůznější ekonomická témata.

Spisovatelka a překladatelka Viktorie Hanišová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.