Vermikompostér aneb domácí kompostování. Jak nám pomůžou žížaly?
Žízaly pomáhají likvidovat část kuchyňského odpadu a ještě se vám odvděčí produkcí kvalitního kompostu a tzv. žížalího čaje – výluhu, který je výborným hnojivem. Jak na to?
Zní to možná trochu divně, ale opravdu existují speciální domácí kompostéry, kde žížaly přeměňují odpad v užitečné produkty. Kromě samotného kompostéru je zapotřebí ještě speciální podložka, jakási podestýlka – například z kokosové drtě nebo z natrhaného papíru, startovací substrát a nakonec ty žížaly, které mírně překryjeme substrátem.
Používají se žížaly kalifornské, které spojují dvě výhody – rychle se množí a umějí zpracovat velké množství odpadu, protože jsou poměrně žravé.
Začínáme menším množstvím odpadu – ideální jsou slupky z ovoce a zeleniny, s výjimkou příliš aromatických druhů, jako je cibule nebo česnek. Nepoužíváme vařené zbytky, kde navíc může být sůl a tu žížaly nemilují. Jednoduše zjistíte, co právě vašim žížalám chutná a svědčí nejvíc – to totiž zmizí nejdřív.
Vermikompostér nepáchne, může být umístěný i v kuchyni. Na balkoně mají žížalky problém – nesnášejí chlad ani velké přehřátí, ideální je pro ně prostředí s teplotou zhruba od 3 do maximálně 27 stupňů Celsia.
O užitečnosti vermikompostu svědčí i výzkum Státního zkušebního ústavu – zvyšuje výnos zhruba o 30 procent, ale někdy až o 70 procent. Příznivě ovlivňuje růst, kvetení, plodnost a dokonce i odolnost rostlin proti chorobám. Některé jeho složky dokonce zvyšují obsah minerálů a vitamínů v zelenině i v ovoci.
Poslechněte si reportáž v našem Hobby magazínu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
