Ve Valašském Meziříčí začíná výstava mapující historii staveb na Pustevnách

Koncem 19. století sílil v moravských a českých zemích zájem o turismus. Tehdejší Pohorská jednota Radhošť hledala stavitele pro ubytovnu a jídelnu na Pustevnách. Našla ho v osobě třicetiletého nadějného architekta Dušana Samo Jurkoviče.

„Jurkovič se toho chopil a v období dvou let 1897 až 1899 vyrostla nejprve Maměnka a vzápětí jídelna Libušín,“ popisuje první Jurkovičovy počiny etnograf Valašského muzea v přírodě Radek Hasalík a pokračuje:

„Dokonce rok a půl na Pustevnách žil, přespával v salaších a celou řadu stavebních prací dělala svýma rukama. I součásti interiéru, zvláště nábytku.“

Na těchto dílech se podle něj projevil i vliv Jurkovičových učitelů z jeho vídeňských studií. „Reprodukce Sittého projektu se velmi podobají stavbám na Pustevnách. A ještě tam byl jeden přímý učitel Jurkoviče, jmenoval se Felčarek, který tvořil podobně,“ říká Hasalík.

Březnová katastrofa bude při všem špatném alespoň možností, jak rekonstruovat Libušín co nejblíže původní podobě. Podle Radka Hasalíka se při tom využijí dobové dokumenty i nejnovější vědecké práce o Pustevnách:

„Při srovnání publikace, která se jmenuje Pustevně na Radhošti a byla vydána v Brně v roce 1900, a publikace paní docentky Bořutové z roku 2009 se nám podařilo zjistit, že některé výtvarné detaily v interiéru byly v průběhu desetiletí upraveny, zvláště při rekonstrukci Libušína v roce 1960. Ať už to bylo kvůli mylnému použití negativu nebo z jiných důvodů, zkrátka se pokusíme při současné rekonstrukci navázat na stav, který byl před sto lety.“

Autorem dokumentární výstavy o historii staveb na Pustevnách je emeritní předseda Pohorské jednoty Radhošť Jan Šrubař. Při svém pátrání narazil na časté změny v místních názvech přístaveb Libušína.

Jak pomoci Libušínu:
- převodem libovolné peněžní částky na účet:555 484 555/0300,
- zasláním dárcovské SMS ve tvaru:DMS(mezera)PUSTEVNY na číslo 87777.

„Vlevo byla krčma a různé přístavby, takže zjistíte, že to mělo až čtyři názvy. Byla to Krčma, Pustevně, Hospoda a pak byla Vojtyna. A pak se vyznejte v nějakých papírech, které dostanete,“ říká.

Od požáru Libušína uplynulo už půl roku. Torzo už je zastřešené a dobře vysychá. „Stavba je připravena na další průzkumy při tvorbě projektové dokumentace. V podstatě čeká, až začnou vlastní práce,“ informuje ředitel muzea Jindřich Ondruš.

Na rekonstrukci se už i díky sbírce Českého rozhlasu sešlo přes osm milionů korun. A lidé mohou přispívat dál. „Úplně nejlépe je přispět na konto, jehož číslo je na stránkách Valašského muzea v přírodě, případně máme po regionu asi 18 pokladniček,“ dodal ředitel.

Libušín se pomalu ukrývá pod konstrukcí střechy|foto: Roman Verner