Václav Vokolek: Svět po slunovratu

Jedná se pravděpodobně o prastarý model vesmíru, který souvisel s mnoha kosmologickými představami. U většiny přírodních národů, ve starověku a patrně i v pravěku, bylo Slunce uctíváno jako božstvo, proto je po celé planetě tolik jeho znamení, tedy znamení kruhu a spirály. Slunce bylo vnímáno jako nejvyšší kosmická inteligence, životadárný princip.

Zvláštní úcty požívalo Slunce ve starověkém Egyptě. Při své pouti oblohou se postupně měnilo ve tři božstva. Ráno při východu bylo bohem Cheprerem, jeho symbolem byl skarabeus, v poledne bylo Reem, večer Atumem. Atum byl prastarý bůh stvořitel, Re byl ochranným božstvem panovníků, kteří se považovali za jeho syny.

Václav Vokolek: Být pod ochranou

Královské město Písek má dvě významné vertikály. Ta první je na první pohled jasná.

V antice byl za boha slunce považován Hélios. Podle antických bájí byl krásným bohem se zlatými vlasy, my ho známe z českých pohádek jako slunečního děda Vševěda. Hélios každý den vyjížděl na svém slunečním voze po nebeské klenbě a přinášel světlo a teplo, tedy životní síly. Na konci své cesty klesl každodenně do oceánu.

Když začal v římské říši platit juliánský kalendář, uzákonil se na den zimního slunovratu velký svátek: Narozeniny nepřemožitelného slunce. Křesťané v té době spatřovali v obnovujícím se kultu slunce nejsilnější konkurenci, a proto dodatečně stanovili datum narození Krista právě na 25. prosince.

Den zimního slunovratu byl ve starověku pro ctitele slunce důležitým svátkem. V Římě se slavily narozeniny nepřemožitelného slunce, v Egyptě se v ten čas znovuzrodil Hor jako sluneční Bůh, v Alexandrii se oslavovalo zrození Usirovo, v Babylonu se v ten den zrodilo slunce souhvězdí Panny, znamení panenské Matky-Bohyně.

Ranní úvaha Václava Vokolka: Lev v Písku

V  jihočeském městě Písku můžeme potkat lva. Krásně opravený lev vypadá jako živý, i když je, musíme to prozradit, z kamene.

Křesťanství spojilo oba slunovraty významnou symbolikou. Letní slunovrat  je symbolem Jana Křtitele, sluneční čas se zkracuje – symbol příchodu Spasitele, zimní slunovrat je symbolem Krista, tedy zrození nového času. Církevní otcové ale zdůrazňovali, že se lidé nemají klanět slunci, ale tomu, kdo slunce stvořil. Za symbol Krista jsou považovány sluneční rozety v katedrálách a sluneční monstrance ve středověku a v baroku. Ty mají dokonce naturalistické paprsky, ve žhavém slunečním centru se nachází Kristus ztělesněný v hostii.

Nám se slunovrat ztratil mezi zářícími cetkami oslňující výzdoby konce roku, v jasu ohňostrojů, ve vyčerpávajícím přejedení, v obvyklém každoročním stresu zcela konzumních svátků. Vytratil se stejně jako narození Spasitele či slunečních božstev. Návrat slunce a ubývání temnot považujeme za banální přírodní jev. Pevně však věřím, že budoucí marketing objeví tržní hodnotu slunovratu a dávné tradice ožijí. Raději si nepředstavujme jak.