V Bystřeci pod Orlickými horami vznikají krásné výjimečné nástroje. Cembala jsou předchůdci klavíru

28. březen 2020

Malé vesnička jménem Bystřec v Pardubickém kraji leží nedaleko Jablonného nad Orlicí. Asi před dvanácti lety v ní vznikla jedna z mála českých cembalových dílen. Rozeznívají v ní vzácné historické nástroje a staví i zbrusu nová cembala.

Na koncertních pódiích se cembala objevují čím dál častěji. A svět má o tyto hudební nástroje zájem. V pořadí druhá cembalová dílna v Česku vznikla v roce 1997, a to pod názvem Jan Bečička & Stanislav Hüttl & Petr Šefl. Původně sídlila v Hradci Králové, mistrovské kopie cembal ale od roku 2008 staví v Bystřeci. A velmi úspěšně. Nejvíc bystřeckých cembal zní ve Francii, dále pak v Itálii, Švýcarsku, Německu, Rakousku, Rusku a samozřejmě i u nás.

Cembalo je, jednoduše řečeno, předchůdce klavíru. Patří hlavně do období 17. a 18. století. Je to klávesový nástroj, ale zároveň ho můžeme zařadit i do skupiny strunných nástrojů. U klavíru vzniká tón, jakmile kladívko udeří na strunu. V útrobách cembala ale místo kladívek najdeme několik řad sloupků s trsátky, která o strunu zespodu brnknou. Trsátka se dodnes vyrábějí z ptačích brků.

„Příroda je příroda, trsátka z ptačích brk jsou nejlepší,“ vysvětluje umělecký truhlář a spolumajitel dílny Jan Bečička. „Nejvíc se nám osvědčily seříznuté hroty z brk uhynulých krkavců. Ale špatně se to shání, to je pravda. Nejlepší vlastnosti mají samozřejmě brka aktivních ptáků. Ale třeba pera ptáků ze zoologické zahrady nemají stejné vlastnosti jako u ptáků z volné přírody. Dají se nahradit umělohmotným hrotem, ale není to ono. Ptačí brka totiž nepraskají, jen se roztřepí koneček, a proto se musí mazat olejíčkem. Ale umělý hrot může prasknout okamžitě, třeba i během koncertu,“ dodává Bečička.

K výrobě používají vysokohorské smrky

Dva mladí umělečtí řemeslníci, Jan Bečička a Stanislav Hüttl se opírají o zkušenosti staršího partnera Petra Šefla. Ten v roce 1985 vytvořil první kopii cembala, jaká kdy u nás byla postavena během 20. století, a založil první cembalovou dílnu. V krátké době se ujal také restaurování historických originálů ze sbírek Národního muzea v Praze.

Stavění kopie středověkého klávesového nástroje clavisimbalum

„Dílnu v Bystřeci bychom chtěli ještě víc rozšířit,“ vysvětluje Jan Bečička. „Restaurujeme a rekonstruujeme tu totiž i veškeré typy klávesových strunných nástrojů, včetně velkých historických křídel, ten prostor je potřeba. V naší dílně restaurujeme také klavichordy, spinety, kladívkové, pyramidové i sekretářové klavíry.“

Ke stavění cembal přitom používají nejrůznější druhy dřeva. „Dna cembal většinou děláme ze smrku, boky vlámských a francouzských cembal z měkkého dřeva, například z lípy. Kolíčníky, které drží kolíky, bývají z tvrdého dubu, na kobylky používáme javor nebo hrušku. Co je důležité, to je kvalita rezonanční desky. Dělá se z tzv. rezonančního smrku. Svým způsobem je to obyčejný smrk, který ale musí růst ve velkých nadmořských výškách. Na severních svazích, v místech, kde je krátké léto. V současné době naše dílna používá smrky z italských nebo švýcarských Alp,“ dodává Jan Bečička.

autor: BRA
Spustit audio