Uzené hrkače z jeho dílny dnes nahrazují zvuk zvonů

Ani na jediné kostelní věži se dnes nerozezní zvon. Podle církevní tradice na Velký pátek zvony odletěly do Říma a jejich zvuk tak zejména na vesnicích nahrazují průvody dětí vybavených různými rachotícími nástroji.

Libor Jurčík jich ve své dílně na okraji Zlína vyrábí hned několik druhů. Ty největší jsou trakařové a jejich obsluha vyžaduje už vzrostlejší dítko. Zato ty nejmenší dokáže roztočit a „rozřehtat“ i šikovnější batole. Nejnáročnější na obsluhu pak je hrkač, kterému jeho výrobce říká kytarový hrkač, který tak trochu připomíná flašinet.

Čtěte také

„Cílem samozřejmě je, aby ten hrkač dělal co největší rachot. Je velice důležité, jak tlusté je to pérko a jak je rostlý použitý materiál. Z toho potom vyplývá, že každý ten hrkač řehtá trošičku jinak,“ popisuje Jurčík, který při výrobě tradičních hraček používá stejné postupy jako jeho předkové. Ti se jejich výrobě věnovali už před sto lety.

To je důvod, proč hračky z jeho dílny svou vůní dost připomínají uzenou klobásku. „Dřív byly všechny ty hračky uzené, aby se tam dal vyrýt nějaký vzor. Když dřevo vyudíte a pak dlátkem zajedete do určité hloubky, objeví se bílé dřevo a tím ještě víc vystoupí ten vyrytý vzor,“ popisuje řemeslník.

Krásné, zdobné a voňavé hračky z dílny Libora Jurčíka ale nemají své využití pouze o Velikonočních svátcích. K jeho stálým zákazníkům patří i sportovní fanoušci. Typický zvuk hrkačů ze Zlína se tak často ozývá při fandění na fotbale, hokeji i při jiných sportech.