Útok na židenická kasárna? Šlo o neúspěšný pokus o fašistický puč, vysvětluje historik

V Brně v noci z 21. na 22. ledna 1939 zaútočila asi 70 ozbrojených mužů na tamní židenické kasárny. Klíčovou pozici zastával Ladislav Kobsinek, který později řekl: „Naším cílem bylo svrhnout dnešní režim a dosazení vlády, která by odpovídala přáním národa. (…) Měli jsme v úmyslu zmocnit se Brna a pak pochodem jíti na Prahu.“

Kdo to ale byl Ladislav Kobsinek? Host pořadu Jiří Pernes vysvětluje: „Byl to mladý člověk, v té době mu bylo necelých 30 let. Dokonce bývalý důstojník československé armády. Byl nespokojen s poměry v zemi, a proto se zapojil do fašistického hnutí.“

Čtěte také

Herci byli za normalizace souzeni za pobuřování. Pobouřen byl tak akorát cenzor, připomíná teatrolog Vladimír Just

„Nešlo jen o politické výhrady, ale roku 1933 v Československu vrcholila hospodářská krize – lidé byli nezaměstnaní, závislí na státních podporách a na venkově nebyli zemědělci schopni konkurovat velkým agrárním baronům. Mezi lidmi byla velká nespokojenost.“  

Útok byl zastaven, útočníci pozatýkáni. Událost popisují historici Antonín Klimek a Petr Hofman v knize Vítěz, který prohrál. „Zatčené nečekal žádný fešácký kriminál, došlo i na bití. Už při prvních výsleších se zjistilo, že přepadení má na svědomí Národní obec fašistická. Přesněji řečeno její členové z tradičně silných jednot Z Hrušovan, Tišnova, Bučovic, Šardic a okolí.“

Radikalizace společnosti

Do centra pozornosti se dostal také bývalý generál Rudolf Gajda, který je pro československý fašismus klíčovou postavou. On sám při útoku nebyl, ale den před ním v Brně pobýval. Jeho příběh zahrnuje hrdinství z legionářských bitev v Rusku, dokonce velel jedné z armád admirála Kolčaka. Také to byl člověk dobrodružné povahy.

V období prvorepublikového Československa byl vyslán prezidentem T. G. Masarykem na studijní cestu do Francie, ale nebyl to pouze bohulibý záměr, byla v tom zřejmě snaha se ho nějak zbavit.

Čtěte také

Útěky z komunistických kriminálů nemáme zmapované. Vlastně o nich téměř nic nevíme, uvažuje historik

„Z Francie se pak Gajda vrátil a stal se zástupcem velitele hlavního štábu, jeho rozepře s Masarykem nabývaly na ostrosti. Masaryk měl obavy, že chce v ČSR provést převrat. Gajda pak musel ze své funkce odejít, pak i z armády,“ uvádí Pernes.

Dalším pokračováním pokusu o fašistický puč pak byl soudní proces, někteří z účastníků skončili ve vězení, sám Kobsinek byl odsouzen nejprve na šest let, posléze na dalších 12 let, a to rozhodnutím Nejvyššího soudu.

Atmosféra ve společnosti se radikalizovala, což se pak projevilo na výsledku voleb 1935. Fašisté získali 167 433 hlasů a šest mandátů ve sněmovně. K tomu je potřeba připočítat také hlasy pro Henleinovu sudetoněmeckou stranu.

Čtěte také

Heydrich vraždil už před válkou. Šlo o operaci Karel Rudolf Formis, vysvětluje historik

„Ti získali nejvíce hlasů, a to pouze přepočtem mandátů. Zvítězili ale agrárníci,“ vysvětluje Pernes. „Vedlo to k tomu, že se demokraticky smýšlející strany semkly a výsledkem bylo zvolení Edvarda Beneše prezidentem (1935).“

Odpověď na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, je tak zřejmá: Pokus o fašistický puč se odehrál i v předválečném Československu. Jeho význam byl a je širší. „Útok na židenická kasárna je mementem. V každé společnosti mohou být radikální extremistická hnutí, která mohou využít nestřeženého okamžiku, okamžité slabosti systému, a národ přivézt až k násilnému převratu.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.