Ukázky z knihy: Pavel Švanda - Kulturní i nekulturní záznamy

V letech 1971-1990 prošel řadou praktických zaměstnání vesměs manuální povahy, roku 1990 se vrátil k literární a publicistické činnosti a v roce 1992 začal přednášet na Divadelní fakultě JAMU.

V 60. letech publikoval v časopisech Host do domu, Film a doba, v deníku Rovnost aj., v 90. letech mj. v revue Proglas. Knižně vydal mj. Anonymní povídky (1967), Zázraky v malém ráji (1991), Portréty (1994), Zkušenosti (1995), Na obou březích (1996), Libertas a jiné sny (1997), Hodinka profesora Bojera (1998). V roce 2002 přibyla prozaická kniha Krajina s trnem v oku a soubor jedenácti esejů Monstrum a jiná domácí zvířata, v roce 2004 básnická sbírka Cestou z Kainova pohřbu a roku 2006 vzpomínková kniha Paměť esejisty. V roce 2012 vydal sbírku fejetonů a esejů O intelektuálovi, který se necítí dobře.

Když se Češi odřekli křesťanství, pozbyli prostředky, jak rozpustit zlobu, postupně eliminovat pomstychtivost. Leda haškovským a hrabalovským útěkem do nesmyslu. Nebo březinovskou a holanovskou spiritualitou, jež ale dnes vy­kazují poněkud manýristické rysy a jsou účinné spíš jako psychické dekorace, než jako pomůcky k promýšlení vlast­ního svědomí. Je tu ještě ublíženecký demlovský narcismus a florianovský triumfalistický katolicismus. Obojí je dnes k použití jen v rámci mentálních menšin. Snad ještě halasovská účastnost by tu mohla zafungovat. Ale o tu jaksi dneska nikdo nedbá, nebo nám možná už také není dostupná. Zůstává ovšem inspirativní památka tichého člověka Reynka. Ta nás účinně orientuje směrem k hluboké trpělivosti, postupně otevírající nejen zemi kolem nás, ale i nebe nad námi. Člověk reynkovské zkušenosti ovšem musí dbát také na to, že občas se země i nebe nevyhnutelně zastřou, ba dokonce zakymácí. Ale pak zas vysvitne duha. Z této opakované zkušenosti pramení trpělivost. Kdo ale o ni stojí?

Moravismus je roztomilá politická neuróza, která ale má pouze separační potenciál. Udržuje část brněnských intelektuálů v jisté distanci vůči „pražské kavárně", což není neužitečné. Ale jako politický projekt byl a je „moravismus" tupý. Nemá integrační sílu. Jeho vyzařování nesahá Brna do Olomouce nebo do Zlína, natož do Ostravy, jednou z mnoha spíše separačních než separatistických tendencí, jež určovaly dějiny východní Evropy a Balkánu ve 20. století. Pokud by se prosadila moravistická státní myšlenka, pak by v historicky nedlouhé době vznikla další pidiknížectví: jihomoravské, středomoravské a severomoravské. A možná i vévodství pidislezské. Načež by propukly nostalgie po zaniklém Česku.

Více ukázek uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 8. listopadu.