Ukázka z knihy: Michal Viewegh - Můj život po životě

Vydalo ji brněnské nakladatelství Druhé město a vydavatel Martin Reiner v úvodu píše: „Toto je dvacátá šestá kniha Michala Viewegha – a sám fakt, že ještě (nebo už zase) píše, je tu tentokrát klíčovou událostí a ústředním motivem.“

„Od akutní operace prasklé aorty 8. prosince 2012 jsem vídal Michala pravidelně. Poprvé tři dny poté, co začal znovu mluvit a lépe vnímat svět, potom až do začátku léta každých deset čtrnáct dní.“

„Měl jsem tak možnost na vlastní oči sledovat, jak těžce a pomalu se vzpamatovává z katastrofy, která ho potkala.“ Do jisté míry to teď mohou zpětně sledovat i čtenáři knihy.

Tohle je typická scéna z ergoterapie. „Kolikátého dnes máme?" ptá se terapeutka.
Dlouze přemýšlím. Nevím.
„Nevadí. Jaký máme měsíc?"
„Únor?" říkám nejistě.
„Nikoliv. Už je březen. Nevadí. Pamatujete si, kdy se narodila vaše manželka?"
Vzpomínám. Nevím. Je to nepříjemné, jakoby svědivé. Cítím téměř fyzickou bolest.
„Nevím," přiznám nakonec zahanbeně.
„A dcery?"
Nevím. Opravdu nevím. Z mého mozku je špenát.